Ilustrační foto: pixabay.com

Hvězdy nás vedly životem

12. 7. 2020

Můj příběh

Autor: Jitka Chodorová

Hodnocení:

(5.1 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Zuzana Pivcová 12.7.2020 18:11

Jituš, trochu o Tvém životě, radostech i starostech vím a jsem vděčná za to, žes kdysi ke mně našla důvěru a leccos mi řekla. Jsi silná žena a přeji Ti hodně radosti s lidmi kolem, hlavně s milovanými vnuky. A co dělá Albert, ještě bude vyprávět?

Alena Várošová 12.7.2020 16:52

Jituš zdravím Tě a děkuji za ten Tvůj životní příběh Ano vše je napsáno,jak píšeš ve hvězdách.Přeji vám,aby jste byli ještě dlouho spoutáni tou silnou nití,jako kdysi před 52 roky. a hlavně přeji oběma zdraví.

Daniela Řeřichová 12.7.2020 16:28

Moc dobře, že jste se s námi podělila o svůj životní příběh. Přeji ještě mnoho dalších kroků pod hvězdami.

Dana Puchalská 12.7.2020 14:13

Jitko, děkuju za krásný článek, který skutečně d l o u h ý opravdu nebyl.Tak moc hezký vzpomínkový příběh ze života si vždy ráda přečtu. A je dobře, že i v dnešní uspěchané a hektické době jsou manželství, která fungují tolik let.

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Vůně léta: O letním snění

Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.

Dana Kolářová

Volha a já

„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha. Pracovala, a tady máte, jak jsem to tehdy vnímala, a jak to vidím dnes.

Zuzana Zajícová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová