Ilustrační foto: pixabay.com

Pandemie - MOR

20. 7. 2020

Můj příběh

Autor: Renáta Pouchová

Hodnocení:

(4.5 b. / 4 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Věra Lišková 22.7.2020 10:30

O černém moru píše v knize "Odyssea amerického lékaře" Victor Heiser, kniha vyšla v roce 1938. Je opravdu zajímavá.

Jitka Caklová 21.7.2020 11:41

Paní Jírová, pokud v 00:11 je reakce na mě, tak se nechci více dozvědět o "černé smrti", jen nechápu, jak může "vrchnost" mluvit o koronaviru jako o pandemii, viz. příspěvek níže.

Zdenka Jírová 21.7.2020 00:11

Pokud se chcete dozvědět více o " černé smrti", zadejte si na Yuo Tube "Černá smrt " nebo "Mor". Jsou to velmi zajímavé krátké filmy s středověké pandemii.

Jitka Caklová 20.7.2020 20:26

Mě v článku, jen tak pro srovnání, zaujalo něco jiného, na "černou smrt" zemřelo v Evropě 20 milionů obyvatel, tedy se o ní mluví jako o pandemii. V České republice přímo na koronavirus nezemřel jediný člověk. Když se na něj náhodně nepřijde, protože je bezpříznakový, tak v celé řadě případů, jak přijde tak bez léčby odejde a jako o pandemii se o něm mluví také. Tak nevím o čem to je, ale je docela možné, že ze strachu o zbytek svobody, která nám ještě zbyla, přijdeme úplně.

Jana Šenbergerová 20.7.2020 19:15

Velmi aktuální článek. Když sleduji, jak si vyskakujeme kvůli opatřením proti koronaviru a jak se cítíme omezováni na svobodě, začínám se bít. Možná až přijdeme o život, dojde nám, že lepší by bylo přijít o trochu osobní svobody.

Irena Mertová 20.7.2020 18:07

Br, děsné... Doba před antibiotiky byla hodně jiná, dnes se člověk spoléhá na medicínu, že ho ze všeho dostane....

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Zápisník starého muže: Zmýlená platí

V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To už rok jsem byl doma po vojně, tedy nejvyšší čas osamostatnit se a založit vlastní rodinu.

Zdeněk Folvarčný

Když se sejdou prostatici, nejde to

Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné žlázy, jak se prostatě odborně říká. Byl to sraz ještě žijících spolužáků z vysoké školy, který se koná jednou za dva roky.

Antonín Vácha