Foto: autorka

Dovča 2020 Díl 4. Zvířata ve Vrbosce

30. 7. 2020

Můj příběh

Autor: Helenka Vambleki

Hodnocení:

(5.1 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Zuzana Pivcová 30.7.2020 12:19

Trochu mi to připomnělo jeden z mých "řeckých pobytů" (ostrov Rhodos). Ten hotýlek stál u pole, které majitel sekal hned časně ráno, takže mě vzbudil. Mravenci si pak svou stezkou nosili klasy do svého příbytku. Já nad nimi stála a připadala jsem si jako u nás na venkově. Rhodos v květnu nebyl vůbec vyschlý a louky připomínaly naše. Jednou mi do pokoje vlezla krásná malá ještěrka. Díky, Helenko.

Daniela Řeřichová 30.7.2020 10:47

Jedním slovem nádhera.

Jana Šenbergerová 30.7.2020 09:48

Čau, čau, tak ten je ukázkový, ale i ostatní zástupci fauny ti docela způsobně umožnili zachytit je pro íčko. Vidím, že ti tam nic nechybí, tak si toho do sytosti užij a ve zdraví se vrať. :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Moje dovolená před šedesáti lety: Horčáky

Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první dovolená. Dva týdny.

Vlastimila Kosorínová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová

Když nakupuje oděvy dáma středního a vyššího věku

Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku zavzpomínat na teplé dny. Jakmile se začne blížit léto, nám ženám se vynoří dva odvěké, siamsky spojené problémy: 1. co na sebe (šaty?) a 2. co pod ně.

Iveta Markusová