Foto: autorka

Dovča 2020 Díl 4. Zvířata ve Vrbosce

30. 7. 2020

Můj příběh

Autor: Helenka Vambleki

Hodnocení:

(5.1 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jaroslava Handlová 2.8.2020 15:43

Ti pejsci a rackové se Ti moc povedli. Líbí se mi taky škeble v třpytivých vlnkách. Na to se hezky vzpomíná. Díky.

Irena Mertová 31.7.2020 12:20

Zajímavé, hezké fotky :-)

Irena Mertová 31.7.2020 12:20

Zajímavé, hezké fotky :-)

Jan Zelenka 31.7.2020 11:08

Mravence a pavouky bych zrovna nemusel, ale drzí rackové k takové přímořské pohodě patří. Řádně si to užívej! Mne v mém panelákovém bytě jímá až bledá závist.

Jarmila Komberec Jakubcová 31.7.2020 08:03

Helenko moc zajímavé postřehy. A co kočičáci tam nežijí? Já když přijedu do Omiše tak u hotelu Brzet je jich vždy několik. Ihned pro ně koupím kočičí kapsičky a pak je celou dovolenou krmím.

Jitka Hašková 30.7.2020 23:07

Helčo, prima. Kdysi, když jsem byla před noha lety v Jugoslávii, tak tamější muži lovily ježtice - poznají se, že na rozdíl od ježků se "zdobí" - rozsekávali je na půl a jedli vnitřek, dali nám ochutnat a bylo to dobré.

Dana Puchalská 30.7.2020 19:35

Helčo, super reportáž o cizokrajné fauně.... :-) :-) :-)

Anna Potůčková 30.7.2020 15:55

Další krásný článek ze Tvého pobytu u moříčka!

Marie Seitlová 30.7.2020 14:43

Koukal jsem, chválím a užívej do posledního dne. Dík za fotky.

Zdenka Soukupová 30.7.2020 13:38

Je vidět, že si pobyt užíváte. Přeju Vám to, Helčo. A těším se na další dokument.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Vůně léta: O letním snění

Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.

Dana Kolářová

Volha a já

„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha. Pracovala, a tady máte, jak jsem to tehdy vnímala, a jak to vidím dnes.

Zuzana Zajícová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová