Jak jsem se seznámila  s vodou
Foto: autorka

Jak jsem se seznámila s vodou

31. 7. 2020

V deváté třídě jsme šli všichni povinně k rybníku a museli se potopit pod vodu v rámci výuky tělesné výchovy. Neuměla jsem plavat a vody se od malička hodně bála. Moje maminka mě k vodě nikdy nechtěla pouštět a vždy tvrdila, že voda je nebezpečná.

Učitel zavelel: "chytněte se za ruce  a na můj povel se potopíte". Ruce spolužáků mě táhly pod hladinu a já začala panikařit a při namočení obličeje jsem se už topila. Učitel mě napomenul a já sama pak musela pod vodu. Byla to taková hrůza, že jsem odmítla se dále účastnit ve vodě další výuky. Neuměla jsem plavat, a tak jsem se hrozně styděla se přiznat. Byla jsem ráda, že bylo málo času a my museli odejít a vrátit se do školy.

Doma jsem se trápila a dala si za úkol se naučit plavat sama.Chodila jsem tajně k rybníku, kde nikdo nebyl, a tam jsem se učila plavat. Spolykala jsem dost odporné vody, ale nevzdávala jsem to.

Jedno tempo, pak dvě a pak tři. Šlo to velmi pomalu, ale za dva měsíce jsem už uplavala aspoň 10 metrů.. Musela jsem mít ale vždy hlavu nad vodou. Běda, když by mě někdo potopil,nebo se ke mně ve vodě přiblížil, tak jsem se hned topila.

Do dneška se neumím potopit, ale pokud plavu sama a nikdo se ke mně nepřibližuje, tak plavu i dost daleko. Jezdili jsme s manželem na řeku a on se nikdy nedozvěděl, že jsem se tak hrozně bála potopit pod vodu a do dneška to vlastně neví.

Mám z vody respekt a potopit se pod vodu bude vždy pro mě hrůzostrašná představa,

Soutěž Voda
Hodnocení:
(5 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Vávrová
Plavat nás naučil táta už jako malé. Byl velký vodomil a brával nás na lodičku a brázdil s námi jezero. Takže to byla nutnost. Nafukovací rukávky nebyly a kruhem se dalo propadnout. Byli jsme banda jezerní, věčně ve vodě a na vodě - jezdili jsme na školní plachetnici, s vodáckým kroužkem na Lužnici a postavili jsme si vlastní kajak. Co jsem ale celý život nesnášela a nesnáším - když se mi dostane voda do uší. Takže potápění, skoky do vody a velké vlny, to raději ne-e.
Jan Zelenka
Vyrůstal jsem u Vltavy. Ještě jsme neuměli pořádně plavat, ale skákali jsme do vody ze šífů a se šífaři jsme hráli karty. Vodu mám rád a rád jsem plaval v moři. Ještě nedávno jsem se s ostatními litoměřickými seniory zúčastnil akce Plaveme La Manche. Ale už nestačí dech. Znovu se ozývá srdce.
ivana kosťunová
Mám podobné zážitky. Matka se vody bála a ten strach pěstovala i ve mě. Naštěstí mě naučili plavat na pionýrském táboře a pak už mě u břehu nikdo neudržel.
Věra Ježková
Maruško, z vody mám respekt taky. Plavat pořádně jsem se nikdy nenaučila, i když jsem ve škole chodila na plavání. Asi jako 16letá jsem šla sama na koupaliště k Vltavě. Vešla jsem do vody, uplavala několik temp. Chtěla jsem se postavit, ale nedosáhla jsem na dno. Zazmatkovala jsem. Na druhý pokus se mi to podařilo. Byl to hodně nepříjemný zážitek. Neplavala jsem už hodně dlouho a už nikdy nebudu. Kvůli srdeční vadě nevystačím s dechem, s brýlemi do vody nemůžu a bez nich vidím špatně.
Hana Nováková
Voda je živel, musíme se před ní mít na pozoru a taky zanechává po špatných zkušenostech hodně bloků, se kterými člověk zápasí třeba až do smrti. Díky za článek
Daniela Řeřichová
Máte můj respekt.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.