Foto: autorka

Dovča 2020 Díl 5. Pan kocour ve Vrbosce

31. 7. 2020

Můj příběh

Autor: Helenka Vambleki

Hodnocení:

(5.1 b. / 23 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Marcela Pivcová 31.7.2020 18:34

Kočky patří stále k mým nejoblíbenějším zvířatům, přeji jim tedy, zvlášť těm, které zpočátku měly jen život plný strádání, když se, jako "Mourínek" dostanou k lidem, kteří je mají rádi a s láskou o ně pečují. Včera jsme se teprve náhodně se Zuzkou dozvěděly, že naše už odrostlá koťata Babeta a Waldemar měla být brzy po narození na venkově jako nechtěná utracena. Dnes jsou z nich pěkné zdravé kočky.

Helenka Vambleki 31.7.2020 18:22

No toto? Pojmenujou kočku Mourínek...a já tady celou dobu básním o kocourkovi :-)

Marie Seitlová 31.7.2020 15:46

Krásná kočička, zaslouží si, aby se o ní na ičku vědělo.

Marie Měchurová 31.7.2020 15:16

Mám ráda všechny kočky. Proto se mi Mourínek alias Mourínka moc líbí. Je taková trošku hubená, jako naše Cinďula - taky se nechce zakulatit. Ty jižní kočky ale mají trošku jinou kostru. Tak ať dělá radost ještě hodně dlouho.

VANDA Blaškovič 31.7.2020 14:35

Děvčata a chlapci, nyní přijde bomba! Náš Pan kocour je vykastrovaná KOČIČKA! Mourínek jí říkáme hned od začátku. Fakt poslouchá jako pejsek, vlastně jako fenka. Helča je v tom nevinně....

Dana Puchalská 31.7.2020 13:40

No Helčo, mám pocit že Mourínek je nějaký zakletý princ. Kdyby žil na jiném místě, postavili by mu domorodci sochu. Obzvlášť na Maltě, tam jsou kočky a kocouři šťastný jako nikdo. A fotka č. 4.....nemá chybu. Směju se jako malé dítě. .

Vladislava Dejmková 31.7.2020 13:36

Ty kocouří fotky jsou fantastické.

Zuzana Pivcová 31.7.2020 13:21

Mourínkovi gratuluji k domovu, o to víc, že si vzpomínám na začátek jeho příběhu, sdílený zde na chatu. Zbědované koťátko, s kterým si Vanda zprvu nevěděla moc rady, tak se ptala zdejších "kočkařek" na jejich zkušenosti. Péče se vyplatila a dnes je z něj takový krasavec, který má svůj stálý domov. A to na jihu Evropy, kde asi není zcela běžné mít kočky jako domácí mazlíčky. Díky!!

Jitka Hašková 31.7.2020 13:15

Krásný a úžasný kocourek. Díky.

Irena Mertová 31.7.2020 12:17

Krásný kocourek :-)

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Prázdniny před šestapadesáti lety

Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená. Bylo nás pět, a měly jsme za sebou první rok v pracovním procesu po maturitě na SEŠ v Gottwaldově. Bylo nám dvacet, všechny jsme byly svobodné, ta pravá láska na nás teprve někde čekala.

Marie Měchurová

Když nakupuje oděvy dáma středního a vyššího věku

Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku zavzpomínat na teplé dny. Jakmile se začne blížit léto, nám ženám se vynoří dva odvěké, siamsky spojené problémy: 1. co na sebe (šaty?) a 2. co pod ně.

Iveta Markusová

Když se sejdou prostatici, nejde to

Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné žlázy, jak se prostatě odborně říká. Byl to sraz ještě žijících spolužáků z vysoké školy, který se koná jednou za dva roky.

Antonín Vácha