Foto: autorka

Senioři z Dobrušky

9. 8. 2020

Můj příběh

Autor: Růžena Marková

Hodnocení:

(5 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Růžena Marková 10.8.2020 16:58

Alenko Vávrová 20.8 jedu na tvůj vysněný Neratov. Pokud budeš chtít pošlu ti fotky. Jedeme zase se spolkem.

Martina Růžičková 10.8.2020 13:50

Myslím, že výlety jsou jedním z nejlepších osvěžení života v jakémkoli věku :-).

Soňa Prachfeldová 10.8.2020 06:53

Růženko, je fajn, že se scházíte a vyletujete. Také moc zdravím.

Alena Vávrová 9.8.2020 23:54

Ahoj Růženko, zdravím do Dobrušky a vzpomínám.

Marie Seitlová 9.8.2020 20:58

Krásně jste si to užili, setkání bývají vždy příjemné.

Dana Puchalská 9.8.2020 20:16

Muselo to být opravdu pěkné a milé setkání.

Jitka Hašková 9.8.2020 19:01

Moc hezký článek, jak si lidé dokáží užívat život bez ohledu na věk. Děkuji.

Zuzana Pivcová 9.8.2020 13:53

Mezi obcemi jsou velké rozdíly, je vidět, že Dobruška je po téhle stránce aktivní, a to je dobře.

Hana Nováková 9.8.2020 10:56

Stáří je krásné, protože nic nemusíš. Ale se zdravím je to kříž, jak vidno z fotky v úvodu. Dali jste přírodní překážky, protože jak se říká, v kolektivu se i na bolest zapomene a udělali jste si hezký výlet. Přeji vám všem ještě hodně takových výletů a schůzek, přeci život stářím nekončí...

Daniela Řeřichová 9.8.2020 10:54

Děkuji autorce za povzbuzující článek. Tam, kde je dobrá vůle, si lidé dělají radost krásným společným výletem a určitě bylo i o zábavu postaráno.

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Moje dovolená před šedesáti lety: Horčáky

Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první dovolená. Dva týdny.

Vlastimila Kosorínová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová

Když nakupuje oděvy dáma středního a vyššího věku

Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku zavzpomínat na teplé dny. Jakmile se začne blížit léto, nám ženám se vynoří dva odvěké, siamsky spojené problémy: 1. co na sebe (šaty?) a 2. co pod ně.

Iveta Markusová