Odpolední zdřímnutí je prospěšné, pomáhá zvládat i úmorné vedro

Odpolední spánek zatím moje tělo nevyžaduje. Ve vedru odpočívám na lehátku ve stínu , ale neusnu, takže po ruce knihu. Moje maminka si pravidelně dávala odpoledního šlofíka.

Odpolední spánek, mnohdy i několik hodin mám moc ráda. Jen takově kratké zdřímnutí mi nepostačí. Svléknu se, zalezu pod deku, vypnu mobil a už si užívám. Ven vyrážím okolo šesté na dlouhou vycházku, to už nejsou taková vedra... Noční usnutí mi to nenaruší.

Odpolední zdřímnutí - nejen ve vedrech - je prospěšné. Moje řeč :)

Neusnula bych při rádiu ani jiné hudbě. Ale umím pochopit, že někdo ano. Jedním ze spolehlivých medikamentů jsou pro mě ty filmy pro pamětníky na DVD, co je znám pomalu zpaměti. Pustím potichu, najdu vhodnou polohu, a je to otázka čtvrt hodiny.

Jsem ve věku, kdy poslechnout své tělo je prostě nevyhnutelné. Lámat rekordy v letních vedrech je nesmysl. Ale někdo opravdu odpočívat neumí, je to asi i otázka temperamentu. Můj táta vymyslel hru na budíka: Šel se natáhnout!

...., ale v žádném případě netvrdím, když to má někdo jinak, že to dělá špatně.

Vnímám to jako paní Eva (21:32), jen s tím rozdílem, že si pouštím tichou hudbu. Mám velké štěstí, že mám tolerantního manžela, který dobře ví, co všechno musím i ve svých letech zvládat a poobědových "20" mi v tom moc pomáhá.

Já odpolednímu šlofíčku přišla na chuť až nyní. Dříve to prostě tolik nešlo. A říkám, že si jdu ducnout nebo že si hodím šipku.

Rodinu ani práci jsem nešidila. A tak teď, když žiju sama, se klidně natáhnu přes den. Po ranní, po odpolední, nebo si zalezu vpodvečer a uspí mě potichu puštěný oblíbený starý film či seriál. Kdo je moudrý a nebo už má něco za sebou, poslechne svoje tělo a umí porozumět,co mu říká. Kdo se honí a chce dokazovat, co všechno stihne, krátí si život sám....

Co jsem v důchodu klidně si po obědě dáchnu někdy usnu někdy si jen natáhnu kostru . A pak jsem čilá jak rybka.