Pomoc dospělým dětem nemá být považována za samozřejmost

nejvíc pro sebe uděláte,když si naspoříte peníze na důstojné stáří a své děti nebudete zbytečně ničím obtěžovat,na dovolenou si zajet za své peníze třeba na Mars,to vám už nikdo nevezme a děťátka,ať si jedou kam chtějí,ale za své.

Z pohledu druhé strany a osobní zkušenosti: Můj praděda (tehdy 92 let): Měl dva syny, oba v důchodovém věku. Jeden se odstěhoval na důchod daleko, aby se nemusel starat, druhý jezdil o víkendech dědovi nakoupit a vždycky přivezli oběd. Za to dostali už za dědova života pole, vinohrad, barák. Ve chvíli, kdy děda spadl z kola a přestal dobře vidět po mozkové příhodě jsem se k němu nastěhovala (já na mateřské, tak jsem měla čas se postarat i o něj). V tu chvíli od něj dali oba dva synové ruce pryč a viděli byste, jaký peklo mu udělali, když zjistili, že mi dal 30 tisíc na ojetý auto, abych mu nemusela vláčet nákupy z města autobusem s kočárkem. Dostali majetky za miliony a do jeho smrti se s ním nebavili...Jeden už umřel, druhému táhne na 80...seniorská generace. A my mladí jsme podle vás vyžírky...běžte s tím někam...

moji rodiče mě vychovali tak že nechtěli žadne penize pokud jsem bydlel pod jejich střechou ,to dělam i dnes se svyma dětma i když pracuji .Nezajima mě pokud někdo říka že to je špatně.Lumparna s bytama je neskutečna ,dvelopeři a realitky neví co by za to chtěli .Pokud se mladí odnas odstěhuji a budou bydlet samostatně je to vše v jejich režii u nas na navštěvě pak dostanou pouze nocleh a jidlo nic víc

Jsem ráda, že naše děti neberou pomoc jako samozřejmost. Umí si poradit a rozhodně bych je nepodporovala pravidelně, aby se naučili na to spoléhat.

Není přesto si nastavit pravidla - já to dělám tak,že k svátku 100.-, k narozeninám 200,- a k vánocům 300,-(pro vnoučata a basta fidli). Ty necelé 2000,-Kč mě za rok nevytrhnou(mám 3 vnoučata) a důchod se tím pádem nevyprázdní na 0.

Já myslím, že by to neměla být pravidelná, a příbuznými očekávaná, výpomoc. Dali jsme jim vychování, vzdělání a něco do začátků..........myslím, že teď už by to mělo být na nich. Fajn, když vidím, že se snaží a shodou okolností se dostanou do problémů, třeba díky dlouhodobé nemoci, vypomohla bych. Ale abych já měla sotva na jídlo a oni si za mé peníze jezdili po světě.............tak to teda nikoli.

Jestliže si rodiče myslí, že jejich děti jsou kriplové, které je třeba stále živit a opatrovat, je to jejich problém. Ale dětem tímto jen škodí...

Moc zajímavý článek. Sama pomáhám svým dětem, když můžu , tak pomůžu. Vím , že by se to nemělo stát pravidlem. Je to velice ošemetné téma a vyjadřovat se k němu, je také pro nás matky,babičky, někdy dost těžké.