O xenofobii s úsměvem XV: Poláci

Obykle každý má svůj názor na určitý národ - já se plně podepisuji pod názor pana Zelenky se vším všudy...z historického hlediska vidím Poláky jako schopné válečníky (a abych trochu pozdvihla naši českou morálku - to jsme byli my taky !). Jazykově jsme spolu spřízněni, s mentalitou to je už asi horší. Vzpomínám si, jak jsem jednou ještě v práci potřebovala vyřešit něco s polským protějškem a ze zvyku jsem začla s angličtinou. Pán mne přerušil a řekl, že se přece mezi sebou nebudeme domlouvat anglicky, když si rozumíme i bez ní ! A taky jo. Zbytek hovoru doběhl v česko-polské verzi. :-)

Poláky příliš neznám, než abych se mohl fundovaně vyjádřit k jejich povaze. Jistě, jsou to v dobrém slova smyslu nacionalisté, jak píše paní Kosťunová. Ale na druhé straně nejsou u nás příliš populární, taky kvůli problémům s dovozem jejich méně kvalitních potravin. Nevím, jak je vnímají Britové, kde je Poláků fůra. Já se spíš ohlédnu zpět do historie. Když na podzim 1683 Turci oblehli Vídeň, polská jízda, v té době nejlepší v Evropě, v čele s polským králem Janem III. Sobieskim, zcela rozdrtila turecké obléhání. Západní spojenci by si asi sami neporadili s obrovskou tureckou armádou. A druhým, pro mne zajímavým faktem, je polská romantická literatura - Slowacki, Mickiewicz, Krasiňski atd. , která se k nám dostala po potlačení polského povstání v roce 1830. S polskými emigranty se k nám dostaly i překlady literatury anglické. Když jsme ještě se ženou procházeli nádherným královským krakovským Wawelem, postál jsem s úctou před náhrobky Mickiewicze a Slowackého, velkých literárních soupeřů, kteří tam leží vedle sebe. Víc k Polákům těžko něco řeknu. Dnes si dělají svoji politiku, historicky nemají rádi Rusy a bohužel staví na východních hranicích americké základny, čímž zvyšuji napětí v této části Evropy. A je to nejbigotnější národ Evropy.