O xenofobii s úsměvem XV: Poláci

Žádného Poláka osobně neznám. Byla jsem jen dva dny v Krakově a ještě v solných dolech Wieliczka. Obojí mě nadchlo. Všude ale byla spíš převaha zahraničních turistů.

Věrko, v Polsku jsem byla několikrát jen na nákupech. Poláci bych řekla, že nejsou moc pracovití, jsou kšeftaři, občas to vypadá jako v Turecku - smlouvají, někdy se i hádají a pak, nejdřív kostel a pak ostatní. To je jen z krátkých návštěv, ale kdo je poznal blíž, má jistě i jiný názor. Váš článek je poučný a díky za něj.

Naďo, Sexmise je skvělá. Díky, že jsi mi ji připomněla. :-)

Moje matka a babička byly Volyňské Češky, ale mluvily i polsky. O Polkách se říká ,, navrch huj, vespod fuj,, a je to pravda. Používají hodně silné voňavky, aby smrad překryly. Jako národ mi vadí jejich náboženský fanatismus a nesvoboda. Ale film Sexmise nemá chybu. Jinak jsou mi lhostejní. :-)

Děkuji vám. Potěšily mne zasvěcené komentáře. V Polsku jsem nebyla, Poláky neznám. Historická města jsou asi krásná. Jinak dtto František.

Strávila jsem velkou část života v česko-polském prostředí a celý prožívám na česko-polské hranici. Jejich hrdost na cokoliv ve mně nevzbuzuje obdiv, spíše naopak. Jsou to neskuteční světoběžníci, zakládají si na titulech a společenském postavení. O mnohých si troufám tvrdit, že jsou "vyčůránci". Jejich bezbřehá bigotnost mě děsí. To ovšem neznamená, že jsou takoví všichni. S naší polskou zelinářkou a mou kadeřnicí si docela rozumíme. Nevím, kde jsme přišli na to, že mají nekvalitní potraviny. Navíc v případě nouze se dokážou uživit sami, bez dovozu, což se o nás nedá říct. Česko by dobyl každý, kdo by se rozhodl vyhladovět nás.

Věrko. Děkuju za další díl. Měla jsem skvělou kolegyni, která se před hodně lety přistěhovala z Polska. Provdala se tady a hodně jsme si spolu o mentalitě Poláků povídaly. Takže vím svoje.

Moc jsem v Polsku nebyla, kamarádka má manžela Poláka, žijí v Čechách od roku 1969 i když se brali rok předtím. Její manžel měl velké problémy dostat povolení k vystěhování z Polska. Je to velmi inteligentní a vzdělaný člověk a nepozorovala jsem u něj žádnou z těch záporných vlastností Poláků. On už je po těch letech poloviční Čech.

Rád se dozvím něco nového a zajímavého. Nerad bych se svým hodnocením dotkl polského národa.

Nechci se bez dokonalé znalosti vyslovovat k historii, i když jsem díky práci ve vojenském archivu také něco pochytila, hlavně z 2. světové války. Jinak jsem se s polskými kolegy - učiteli němčiny setkávala pouze na cizojazyčných stážích v NDR. Tedy: Německy uměli mnozí výborně, na VŠ se u nich studoval cizí jazyk jako jediný předmět. Jiní ale neuměli skoro vůbec a s našimi dívkami, hlavně z Ostravska, mluvili jen mateřštinou. Já jsem jim skoro nerozuměla, takže v naší mezinárodní skupině jsme mluvili jen německy. Poláci byli hrdí, zvláště ženy. Ty nedbaly na nějaký studijní řád, na výuku chodily, když se vyspaly. Některé si tam začaly románek s německými lektory. Snad všechny měly u postele podobenku papeže Jana Pavla II. Do NDR šly na kurs jen proto, že to byl předstupeň k tomu, aby je pustili později na stáž do NSR. Hodně všichni vyprávěli, že mají příbuzné na Západě, v Německu a v USA. Později mi někteří poslali pozdrav z ciziny, kam záhy emigrovali. Jen jedna, která pak měla malé dítě, přiznala, že je tam bída a problémy s potravinami. To byl začátek 80. let. Do archivu později také přišlo pár polských badatelů, ale ti byli z institucí a dost sebevědomí. Berte to, prosím, jen jako moje poznatky, které jsou jistě velmi omezené.