Povídka - Zkouška z plavání

Omlouvám se za překlep - téct "krev"

Milá Zuzanko, ano vím dobře co je to zachraňovat tonoucí, protože jsem pracovala jako mladá i jako plavčice - to zase musely být další náročné zkoušky. Ovšem mnohem víc bylo na veřejném koupališti nezodpovědných chlapců, kteří skočili do vody a třeba si hodně v mělčí vodě poškodili obličej tak, že byl plný krve. Pak třeba takový tatínek nechtěl převoz do nemocnice k sešití, ale musela jsem mu namašličkovat celý krvácející obličej, aby poškozená místa se zacelila tak, aby nebyly jizvy - což po šití by určitě byly. A to v mém dětství, když jsem poprve viděla téct kvev tak jsem ihned omdlela... Ale tehdy jsem měla velikou radost, když se mi po čase přijeli oba ukázat a chlapec měl krásnou hladkou pokožku v celém obličeji - to mne moc potěšilo. Tak jako i rychlé zásahy kdy občas spadlo menší dítě do vody a když byla okamžitá pomoc, tak bylo ihned v pohodě. Ovšem jak víme všichni, stanou se i daleko horší, horší a tragičtější případy.

i záhuba, když se živly rozbouří. Někteří přeceňují své síly a pak se stává neštěstí, které je poznamená na celý život. U nás mladý chlapec skočil šipku do mělké vody a je od pasu dolů ochrnutý. A na malé děti musíme obzvlášť dávat pozor u vody. Hezké povídání.

Voda je zivot

Děkuji Vám všem ze srdce za milá slova *

Maruško, napsala jsi to moc hezky. Záchranář by ze mně nikdy nebyl, z vody mám respekt a s mým plaveckým uměním bych nezachránila zhola nic. :-)

Ano je to moc krásný příběh,..... děkuju Marie.

Maruško, ani by mě nepřekvapilo, kdybys tou záchranářkou byla Ty. Je to asi velmi náročné naučit se způsob záchrany tonoucího. Vždyť často se stane, že někdo pomůže tonoucímu a sám pak přijde o život. Ano, voda je živel, který rozhodně záměrně neškodí, ale vyžaduje respekt.