O xenofobii s úsměvem XVI: Poláci

Pár Polek jsem ve svém mládí potkal a musím říct, že jsme si vcelku rozumněli. Nedělali nám problém ani ty spřežky. :-)

Prima článek. Zaujala mě hlavně jazykovědná část.

Jani, já taky. Když jsme se kdysi v práci museli s kolegou podělit o časopisy polské a bulharské, z nichž jsme měli dělat anotovanou bibliografii (k již stávajícím časopisům v Č, A, N a R), vybrala jsem si bulharské.

Nejvíc mě pobavil Jazyk. Jsem vděčná ?Husovi za to, že zbavil češtinu spřežek. :-)

Děkuji vám. Taky se mi tahle část líbila víc než předchozí. Kdysi jsme měli v práci na stáži jednu Polku. Mluvili jsme s ní česky. Pobavilo nás zjištění, že my i Poláci považujeme řeč toho druhého za šišlavou. Jendo, z kapitolky Kultura jsem nepsala nikde. Podívala jsem se do ní – je tam pouze Sienkiewicz. Svůj oblíbený romantismus bys musel hledat jinde. :-)

Je to divné, ale já nikdy žádného Poláka asi nepotkal.

Pobavila jsem se, ale už žádné své hodnocení nepřidám, neco jsem psala u první části. Díky.

Neznám Poláky, jejich řeč mi připadá mile ušišlaná. Zábavné, Věrko.

Pochopitelně, už historickou skutečností je jejich, až vypjatý náboženský fanatizmus a nenávist ke všemu ruskému.

Ivano, já je taky nemám ráda, všude, kde je silně zakořeněná církev a pánbíčkářství je něco špatně.