foto: autorka

Z Národní do Divadelní

25. 8. 2020

Můj příběh

Autor: Irena Mertová

Hodnocení:

(4.9 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Irena Mertová 28.8.2020 08:54

Martino, díky za odkaz - ráda jsem si přečetla :-)

Martina Růžičková 27.8.2020 08:49

Neuvěřitelné! Vždycky jsem se jí raději vyhnula. Na internetu jsem našla o této proměně článek v Blesku https://www.blesk.cz/clanek/regiony-praha-praha-zpravy/652951/zaplivany-pruchod-naproti-narodnimu-divadlu-promenili-ho-v-utulnou-kavarnu-plnou-knih-a-moderniho-umeni.html.

Irena Mertová 27.8.2020 08:25

Díky za vaše komentáře :-). Já si myslím, že to bude jen záležitost dočasná - v zimě si nedovedu představit, že by tam zůstali...

Alena Tollarová 26.8.2020 21:39

O tomto průchodu jsem neměla ani ponětí. A vůbec musím říct, že Národní třídě se při občasných cestách do Prahy vyhýbám. Nemůžu s pomoc, nepůsobí na mě přívětivě. Ale ten průchod vypadá dobře. Že bych si ho jela okouknout? :)

Jan Zelenka 25.8.2020 21:50

Často jsem tam chodíval. Tohle je úžasná změna. A taky jsem luštil ceny na poslední fotce. Zdá se to být neuvěřitelné, ale jsou nižší, než v Litoměřicích na náměstí. Moc pěkný článek!

Eva Mužíková 25.8.2020 20:47

Ireno, tak to je nádherná změna. Kéž by bylo takových více. Hezké fotky.

Věra Ježková 25.8.2020 16:53

Irčo, paráda, to koukám. Chodila jsem tamtudy taky často – Karel bydlel v ulici Karolíny Světlé. Bývalo to tam hodně nepříjemné, až strašidelné. Fotky mu ukážu. :-)

František Matoušek 25.8.2020 15:31

Neznám to tam a nikdy jsem tam nebyl, neprocházel, ale musím pochválit zkulturnění tohoto, jak píšete, kdysi nevábného prostoru. Hezká fotoreportáž.

Naděžda Špásová 25.8.2020 15:05

Ireno, ty fotky se moc povedly. :-)

Irena Mertová 25.8.2020 13:24

Shodou okolností jsem včera sledovala 2. díl mysteriozní trilogie J. Stracha "Ztracená brána", a tam se ještě tou neupravenou pasáží prohání Geislerová a Dvořák jako detektivové a působí to strašidelně, jako to bývalo...

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Vůně léta: O letním snění

Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.

Dana Kolářová

Volha a já

„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha. Pracovala, a tady máte, jak jsem to tehdy vnímala, a jak to vidím dnes.

Zuzana Zajícová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová