Foto: autorka

Jmenuji se Albert VII.

25. 9. 2020

Můj příběh

Autor: Jitka Chodorová

Hodnocení:

(5.2 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Alena Vávrová 25.9.2020 15:24

Ahoj Albíku, dík za zprávičky z vašeho dvorečka, to jsem si zas početla. Ale že ty jsi pěkný číslo, viď, takhle si to pošpatnit. Já bych se tě asi už pak taky bála, kdybys mě kous! Tak se polepši a moc pozdravuj babi Jitu a celou svou smečku a zase nám napiš. Haf!

Jana Šenbergerová 25.9.2020 14:24

Jak já ti, Alberte, rozumím, i když nejsem pejskařka! Přeji tobě i všem, které máš rád, aby vám bylo spolu co nejlíp.

Marie 00000 25.9.2020 14:13

Lumpárna mu kouká z očí - ale i tak je milý. Takové psy mám ráda.

Zuzana Pivcová 25.9.2020 13:08

Albíkovi kouká z očí, že je to rošťák. No, a ty mordy, to už má v genech. Jezevčík naší známé taky odrovnal dvě slepice a kočky bychom před ním nevypustily ani za nic. Tak přeji Albíkovi, ať má samé pěkné historky k vyprávění.

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Vůně léta: O letním snění

Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.

Dana Kolářová

Volha a já

„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha. Pracovala, a tady máte, jak jsem to tehdy vnímala, a jak to vidím dnes.

Zuzana Zajícová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová