A vzpomínky nám zůstanou

Já na intru nikdy nebydlela, obě školy jsem měla na dosah z bydliště, ale blbostí jsme v tomto věku nadělali taky dost, hezky se na to vzpomíná. Díky Hani za pěkný článek.

Pěkné. Takové vzpomínky mám rád. bez naší minulosti by nebyla ani současnost.

Taky jsem byla v Praze na intru, pár historek by se taky našlo. Byly jsme taky čtyři, se dvěma jsem v kontaktu dodnes, třetí si hraje na velkou dámu. Ale nijak nám nechybí. :-)

Hani, to je krásný článek. Já nikdy na intru nebydlela, ale kamarádka ano. Ale s podobnými zážitky se mi někdy i svěřila. Děkuju, pobavila jsem se. Jo kokosový tepich byl tenkrát určitě kvalitní.

Také vzpomínám na život na koleji (na intru jsem nebydlela), i když už jsme byly o nějaký rok starší, tak vylomenin bylo taky dost. A pak, když jsme ještě s jednou kolegyní bydlely jako začínající učitelky na ubytovně v druhém patře, to se to lezlo přes střechu kotelny, když jsme měly doprovod z vinárny. :-D Naštěstí nikdo nedopadl jako Jiří Hrzán.

Taky ráda vzpomínám na své nevybouřené mládí. I když jsem přespávala doma a do školy dojížděla každý den, dobrodružných zážitků bylo dost. Moje dvě dcery byly jen slabý čajíček oproti mě. Jedna byla doma zalezlá v knížkách, jednou šla s kamarádkou do kavárny, tam se zamilovala, a v 21letech se vdala. Druhá chodila deset let před svatbou s jedním klukem. Já jsem byla na všech zábavách v okolí, nechyběly cigarety a musím přiznat i nějaký ten alkohol. O tanečníky nebyla taky nouze. To všechno odnes čas.

Jůůů - tak takovéhle zážitky já bohužel nemám. Na intru byla 4 r. dcera, zážitků měla jistě hodně, ale s podobnými se nepochlubila. Měly však hodně přísnou "vychoušku" , tak si třeba na takové vylomeniny ani netroufly.

Hezké. Na kolejích také bývalo veselo.

Moc hezká vzpomínka. Nikdy jsem na internátě nebydlela,ale denně jsem dojížděla do Berouna do školy z Příbrami,tak vím jaké to bylo ráno brzo vstávat a klusat na vlak .

Moc milé vzpomínky, škoda, že jsem nebydlela na internátě.