Jak jsem i trochu štěstí měla
Ilustrační foto :pixabay. com

Jak jsem i trochu štěstí měla

3. 10. 2020

Krásný nadpis, že? Pohádka to však nebude, jen obyčejný příběh ze života.

Nikdy jsem nedostala nic zadarmo. Nevadí. Nejsem nikomu zavázána, jsem v pohodě a mám čisté svědomí. No, vlastně, snad jen jednou!

Bylo nám krásných devatenáct let. Začátkem července jsem se svou kamarádkou seděla v rychlíku ujíždějícím do krajského města. V kapse čerstvé maturitní vysvědčení diplomované zdravotní sestry vstříc novému životu a velkému světu.
Ve fakultní nemocnici nás přidělili na oddělení chirurgie.
První dny byly vzrušující, hektické. Já sice maturitu zvládla velmi dobře, v nemocnici na praxi jako studentka jsem taky ledacos zažila, ale teď je to jiné. Musím prostě spoléhat sama na sebe. Mít na starost několik desítek lidí, je velká zodpovědnost.

Na první samostatnou noční službu se nezapomíná. Jedním uchem jsem stále naslouchala, zda neslyším pod okny sanitku, která přiváží akutní případ. Musela bych okamžitě volat lékaře, pacienta uložit, uklidnit jeho příbuzné, protože jsem věděla, jak tento první kontakt je pro všechny velmi důležitý.
Člověk si na všechno velmi rychle zvykne, pokud dělá práci, která ho baví. Začínající sestra mohla tenkrát hned po maturitě samostatně pracovat, ale přesto nad ní v povzdálí bdělo oko starší, zkušenější sestry. Tomuto ročnímu období se říkalo nástupní praxe. Plnily se úkoly a následovaly zkoušky, pohovory před komisí. Jedna z povinností mimo jiné byla, udělat přednášku  se zdravotnickým tématem. Já měla ještě ze školy zpracované téma „Škodlivost kouření a jak se tohoto zlozvyku zbavit.“ Trochu jsem je oprášila a jednoho dne na pokoji ležících pacientů se sešli i chodící a já začala.
V tu se otevřely dveře a vešla vrchní sestra našeho oddělení. V závěsu za ní hlavní sestra celé fakultní nemocnice. Na moji přednášku. No nazdar! Pozorně naslouchaly i diskuzi, kterou jsem poté vedla s pacienty a já měla pocit, že se mi to podařilo. Nemýlila jsem se.

Tak moc jsem tenkrát ohromila hlavní sestru svým výkonem, že již při odchodu prohlásila“ Tato sestra má svoji nástupní praxi hotovou.“ Možná zapracovala moje herecká průprava nebo paní hlavní byla kuřačka a já ji právě přivedla na dobrou cestu, nevím. Jak řekla, tak se i stalo a já opravdu nemusela před žádnou komisi.
V mé profesi zdravotní sestry jsem se stejně musela celý život učit a vzdělávat. Po chirurgii jsem pak nastoupila na interní oddělení nebo později na ambulanci nukleární medicíny. Učebnice radiologické fyziky se stala pro mne kamarádkou na dlouhou dobu. Nová vyšetření pomocí radiofarmak, základy dozimetrie, radiační ochrana. Všechno bylo nové a zajímavé.

Povolání zdravotní sestry je velmi náročné na čas i psychiku. Jsou chvíle,, kdy jde o vteřiny a tam je nutné se rychle a profesionálně rozhodovat

Ne, neměnila bych. Toto povolání jsem vykonávala téměř čtyřicet let a ta historka, kterak jsem několik lidí na správnou cestu přivedla, mi dnes vykouzlí úsměv na tváři

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zuzana Pivcová
Někdo má své zaměstnání jako poslání a podle toho k němu tak přistupuje. Kéž by takových bylo víc.
Zdenka Soukupová
Pro takovou práci se opravdu musí člověk narodit, jak píše Alena. Já se pro ni nenarodila, proto si práce sester moc vážím. Zvlášť dnes při koronaviru to musí být stresující a vysilující. Veliký dík všem sestřičkám.
Marie Měchurová
Klaním se Vám i všem hodným a obětavým zdravotním sestrám. Děkuju za všechno, co jste pro mě udělaly.
Libuše Münsterová
Moc děkuji všem za krásné komentáře. Musím se přiznat,že mě to dojalo, Díky.
Marie Ženatová
Milá Libuško moc Ti děkuji za Tvé milé vyprávění - ano být laskavou, obětavou a zodpovědnou zdravotní sestřičkou je to nejzáslužnější ne povolání - ale přímo poslání *
Alena Várošová
Pro tak zodovědnou práci se musí člověk narodit .Takových odětavých lidí by si měli lidi vážit a věřím,že ano..
Daniela Řeřichová
Smekám před zdravotními sestrami, je to práce náročná psychicky i fyzicky. Můj tatínek, který byl dvacet let po nemocnicích, vždy vyzdvihoval právě význam a poslání sestřiček. Z Vašeho článku je patrný Váš empatický vztah k pacientům a k této profesi. Zasloužíte velký vděk nás všech.
ivana kosťunová
K této profesi jsem vždy cítila velkou úctu, přivedla mě k tomu moje teta, která celý svůj život pracovala jako sestra na pražské Bulovce, a odcházela do důchodu jako vrchní sestra na infekčním oddělení. Byla velmi obětavá, a kolegové i nadřizení si její práce velmi vážili. Ráda jsem si váš příběh přečetla.
Dana Puchalská
Moc hezké vyprávění. Je dobře že nejsem sama, kdo si váží práce zdravotní sestřičky. Pamatuji se na sestřičky, které studovaly a jak se snažily obstát u těch již po škole.
Martina Růžičková
Práce zdravotních sester si také moc vážím a obdivuji je.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 43. týden

Tento týden se budeme ve vědomostním kvízu věnovat památkám kulturního světového dědictví zapsaných na seznam UNESCO.