Dávná vzpomínka
Ilustrační foto: autorka

Dávná vzpomínka

4. 10. 2020

Vybavuje se mi vzpomínka na velice převelice dávnou dobu. Byly mi asi čtyři roky. U nás doma jsem měla pod oknem malý dětský stůl a židličku. Na něm jsem nejen jedla, ale taky jsem si tam malovala nebo hrála.

Moc hraček jsem neměla a dostala jsem od babičky malinký kávový servis z porcelánu. Božínku, jak ten byl krásný! Malilinkaté šálky s malilinkatými talířky, malilinkatou konvičkou, malilinkatým džbánečkem na mléko a malilinkatou cukřenkou. Dovedla jsem si s tím nádobíčkem hrát dlouhé hodiny. To se to servírovalo!  To se to kafíčkovalo! Ve svých dětských představách jsem připravila kávičku a popíjela ji s vymyšlenými přítelkyněmi.

Mou kávovou siestu přerušil hlas maminky, ať si stůl uklidím, že mi dá oběd. Ale já přece ještě musím vypít kafíčko a kamarádky taky ještě nemají dopito. Už si nepamatuju, jestli maminka svou žádost zopakovala, jestli přišlo ještě jedno varování, ale najednou její ruka prudce shrnula nádobíčko se stolu na zem a postavila přede mne talíř s polévkou. Pod stolem ležely rozbité hrnečky bez oušek, talířky rozlomené vejpůl, rozbitá konvička a cukřenka.

S pláčem jsem začala sbírat tu spoušť, ale rozzlobená mámina ruka mne usadila k polévce. Obrovskými slzami jsem si přisolovala polévku a jedla jsem ji dlouho, dlouho, dlouho, protože její chuť hořkla v ústech.

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Hošková
Kdoví, co s maminkou tehdy cloumalo...doufám, že se pak zastyděla, člověk kolikrát udělá věci, za které se pak i stydí...
Zuzana Pivcová
Helenko, jednu situaci s maminkou a mým trestem v sobě také mám stále, i když se na ni nezlobím. Měla to dost těžké, dost pozdě s malými dětmi a nemocným mužem, kterého semlel režim.
Marie Měchurová
Moje vzpomínky na dětství jsou taky spíš smutné. Nejšťastnější jsem bývala na pionýrském táboře. O to víc jsem jsem ráda, že moje 3 děti na své dětství vzpomínají s radostí v očích.
Jana Šenbergerová
Vidím, že moje maminka měla se mnou svatou trpělivost, když se mě často víc než dlouho snažila odtrhnout od čtené knihy. Protože byla většinou z knihovny, o žádnou jsem nepřišla. A kuchyňské nádobíčko jsem si zlikvidovala sama, bylo totiž čokoládové.
Martina Růžičková
Smutná vzpomínka. Takové okamžiky v sobě člověk nese celý život.
Věra Ježková
Helo, rozumím. Bolestných vzpomínek ze svého dětství bych měla na knihu. Bohužel.
Jan Zelenka
Tohle by žádný rodič dělat neměl. Pokud má k dítěti správný vztah. Je to bezohlednost.
ivana kosťunová
To bylo opravdu kruté. Vidím tu uplakanou holčičku před sebou, maminka a rozbije milovanou hračku. To muselo dlouho bolet.
Dana Puchalská
Ano Helčo, někdy jsou dětské zážitky kruté. Ani se Ti nedivím, že jsi měla místo polévky "solivar". Já mívala dřevěnou kuchyňku i se sporákem a mycím stolem a s plechovým nádobíčkem a to vydrželo a přežilo. Pak z těch minikastrolků měly radost moje andulky. Dávala jsem jim do nich krmení i vodu.
Hana Šimková
Tak to bylo hodně surové a na dítěti se to podepíše.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.