Ilustrační foto: autorka

Dávná vzpomínka

4. 10. 2020

Vybavuje se mi vzpomínka na velice převelice dávnou dobu. Byly mi asi čtyři roky. U nás doma jsem měla pod oknem malý dětský stůl a židličku. Na něm jsem nejen jedla, ale taky jsem si tam malovala nebo hrála.

Můj příběh

Autor: Helenka Vambleki

Hodnocení:

(5.1 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jana Hošková 5.10.2020 18:25

Kdoví, co s maminkou tehdy cloumalo...doufám, že se pak zastyděla, člověk kolikrát udělá věci, za které se pak i stydí...

Zuzana Pivcová 5.10.2020 15:48

Helenko, jednu situaci s maminkou a mým trestem v sobě také mám stále, i když se na ni nezlobím. Měla to dost těžké, dost pozdě s malými dětmi a nemocným mužem, kterého semlel režim.

Marie Měchurová 5.10.2020 15:40

Moje vzpomínky na dětství jsou taky spíš smutné. Nejšťastnější jsem bývala na pionýrském táboře. O to víc jsem jsem ráda, že moje 3 děti na své dětství vzpomínají s radostí v očích.

Jana Šenbergerová 5.10.2020 14:05

Vidím, že moje maminka měla se mnou svatou trpělivost, když se mě často víc než dlouho snažila odtrhnout od čtené knihy. Protože byla většinou z knihovny, o žádnou jsem nepřišla. A kuchyňské nádobíčko jsem si zlikvidovala sama, bylo totiž čokoládové.

Martina Růžičková 5.10.2020 08:55

Smutná vzpomínka. Takové okamžiky v sobě člověk nese celý život.

Věra Ježková 4.10.2020 22:53

Helo, rozumím. Bolestných vzpomínek ze svého dětství bych měla na knihu. Bohužel.

Jan Zelenka 4.10.2020 21:35

Tohle by žádný rodič dělat neměl. Pokud má k dítěti správný vztah. Je to bezohlednost.

Dana Puchalská 4.10.2020 13:52

Ano Helčo, někdy jsou dětské zážitky kruté. Ani se Ti nedivím, že jsi měla místo polévky "solivar". Já mívala dřevěnou kuchyňku i se sporákem a mycím stolem a s plechovým nádobíčkem a to vydrželo a přežilo. Pak z těch minikastrolků měly radost moje andulky. Dávala jsem jim do nich krmení i vodu.

Hana Šimková 4.10.2020 13:45

Tak to bylo hodně surové a na dítěti se to podepíše.

Alena Vávrová 4.10.2020 13:21

Maminka holt měla jiné starosti. - Také jsme si hrávaly s dětským nádobíčkem - na prázdninách u babičky - babička ho dovezla z několikaletého poválečného pobytu v severočes. pohraničí - pozůstatek po odsunutých obyvatelích na půdě domu, kde dočasně bydleli. Bylo tam úplně všecko.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Prázdniny před šestapadesáti lety

Ony už to vlastně nebyly prázdniny, byla to naše první dovolená. Bylo nás pět, a měly jsme za sebou první rok v pracovním procesu po maturitě na SEŠ v Gottwaldově. Bylo nám dvacet, všechny jsme byly svobodné, ta pravá láska na nás teprve někde čekala.

Marie Měchurová

Když nakupuje oděvy dáma středního a vyššího věku

Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku zavzpomínat na teplé dny. Jakmile se začne blížit léto, nám ženám se vynoří dva odvěké, siamsky spojené problémy: 1. co na sebe (šaty?) a 2. co pod ně.

Iveta Markusová

Když se sejdou prostatici, nejde to

Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné žlázy, jak se prostatě odborně říká. Byl to sraz ještě žijících spolužáků z vysoké školy, který se koná jednou za dva roky.

Antonín Vácha