Foto: autorka

Jdeme pomalu a nikdy nejsme osamělí

5. 10. 2020

Můj příběh

Autor: Danuše D'Engeli

Hodnocení:

(5.1 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

František Matoušek 7.10.2020 13:27

Ano,stačí se jen rozhlédnout a vnímat krásy kolem nás. Naprostá pravda, obzvlášť v dnešní době.

Anna Potůčková 5.10.2020 19:29

Hezky napsané, a osamělí nejsme, jen se tak někdy v různých životních chvílích cítíme. Dokonce i když chceme uniknout z reality někam do přírody, vždy tam s námi někdo je ....byt jen v myšlenkách, nebo přítomnost všeho živého mezi ptáky, zvířaty, motýli apod.

Zuzana Pivcová 5.10.2020 15:59

To je pravda, Danuško, nepřišli jsme sem být osamělí. To jen řada z nás si se svým místem zde, na Zemi, ve Vesmíru, neví někdy moc rady. Ale to Vy ano. Děkuji.

Eliška Murasová 5.10.2020 15:46

Danuško, souhlasím s Tvými slovy, jsi citlivá duše.

Jana Kollinová 5.10.2020 12:11

Děkuji za sdílení pocitů a víry v kouzlo okamžiku.

Dana Puchalská 5.10.2020 12:06

Ano, lidé mi někdy připadají jako roboti, kteří nevidí, neslyší a nesmyslí. A to je škoda. Život je přeci krásná a jedinečná záležitost, ne?

Marie Doušová 5.10.2020 10:14

Krásně napsané a pravdivé. Je potřeba se dívat na svět kolem sebe s láskou a pokorou.....

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Moje dovolená před šedesáti lety: Horčáky

Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první dovolená. Dva týdny.

Vlastimila Kosorínová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová

Když nakupuje oděvy dáma středního a vyššího věku

Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku zavzpomínat na teplé dny. Jakmile se začne blížit léto, nám ženám se vynoří dva odvěké, siamsky spojené problémy: 1. co na sebe (šaty?) a 2. co pod ně.

Iveta Markusová