Babičko, dostaneš přáníčko. Nejpitomější projevy úcty k seniorům

To mne tedy pobavilo! Nejsem ani v 65 babička,ani se tak necítím,připadám si tak na 40 (tedy nesmím se podívat do zrcadla...). Dělám skoro to samé,jako za mlada,nesnáším zdrobnělinky od dětství. Doufám,že "domov důchodců" mě mine,a nemocnicím se nějak vyhnu. Vadí mi neúcta ke stáří,viz dnešní článek na seznamu o paní,co čekala hodiny na sanitku. Trapná přání i tvrdé perníky považuji za nehoráznost,spíš by pomohlo dát zpátky moudrost stáří do sdělovacích prostředků! Necpat všude jen mladé a flexibilní nevzdělance s "blbomobily" u ucha.

Já jsem babička jen pro moje vnoučata a od jiných by mi to oslovení vadilo.

Omlouvám se, s předcházejícím příspěvkem nemá uvedený autor nic společného, jenom mě. :-) Opět jsem zapomněla, že nejsem přihlášená. Já možná jednou zapomenu i to, že jsem babička a ne dědeček. :-(

Tak já tu "důstojnost" trochu zlehčím. Znám lidi, kterým bych neřekla dědečku nebo babičko, ani kdyby byli moji vlastní. A od řady lidí by mě takové oslovení rozhodně nikterak nepohoršilo, pokud by nešlo o zjevnou snahu mě znevážit. Kdyby mi sestra v DD myla zadek a oslovovala mě "paní učitelko", jak to mnozí dělají, nejspíš by mě to rozesmálo, jakkoliv vážná by to byla situace.

Mne zatím krom vnoučat, nikdo slovem babi neoslovil. Ale určitě by mi to nevadilo, záleželo by na okolnostech. Vždyť moje vizáž tomu odpovídá. Nemám ráda, když mne někdo osloví : Mladá paní"..Ale o tom se zde již nedávno vedla debata----

Moje tchýně svého času na oslovení pečovatelky "babi" reagovala slovy _"Nevím o tom, že by můj syn měl někde ještě nějaké děti. Vy jste jeho nemanželská?"

Doufám, že se tento článek dostane i jinam než na íčko. Máme čtyři v noučata a naštěstí nejsme odkázáni na jejich pozornost na Den seniorů. Nedávno měla dcera narozeniny a vnučka ji napsala "Milá maminko, děkuji babičce a dědečkovi, že tě přivedli na svět ..." Nesnesla bych, aby mi cizí lidé říkali babi. Jen jedenkrát jsem šla na akci ke Dni seniorů a byla jsem tak znechucená infantilním chováním pořadatelek, které byly mimo jiné jen o nějakých deset let mladší než já, že už nikdy více. Na místě je opravdu jen úcta, respekt, důstojnost a tolerance. Dokážeme to?

Pravda je ta, že senior není žádný junior,ale všeho s rozumem. Znám osobně dost lidí vyššího věku, ale takovéhle jednání by je určitě nepotěšilo, spíš by je dost namíchlo. A to by opravdu byla špatná pomoc.

Senior- neznamená člověk odkázaný na hloupou podporu přáníček a pod. Ten kdo potřebuje opravdu pomoci ,tak čeká jinou pomoc, než dostat perníček. Je to opravdu pomoc ...ptám se....