FOTO: archiv autorky

Jak jsem se udržela na světě

7. 10. 2020

Můj příběh

Autor: Marie Doušová

Hodnocení:

(5.1 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Zuzana Pivcová 7.10.2020 11:19

Velmi dojemné, věřím, že i síla matky sehrála významnou roli. Vývar z rýže? Jedna moje kolegyně z archivu měla zase na veškeré zažívací problémy šlemovou kaši z vloček. Opravdu hodně pomáhala. Moc hezké, děkuji.

František Matoušek 7.10.2020 11:02

Milé povídání z kterého je patrná nejen láska k mamince, ale především maminky k rodině.

Jana Hošková 7.10.2020 09:44

Někdy opravdu pomohou zkušenosti těch starších a nad nikým a ničím se nemá lámat hůl (bohužel někdy i po poradě s lékařem, takových případů bylo taky dost). Hezky jste to popsala ! :-))

Dana Puchalská 7.10.2020 09:36

To je moc hezký a milý příběh.

Věra Ježková 7.10.2020 09:03

Maruško, díky za krásný a dojemný příběh.

Zpět na homepage Zpět na článek

Irena (67 let): Ze snachy se po svatbě stala semetrika, ale syn to nevidí

Když se syn ženil, byla jsem šťastná. Bylo mu už šestatřicet, předtím pořád budoval firmu a já se bála, že se nedočkám vnoučat. Jeho vyvolená se ke mně chovala moc hezky, chodily jsme spolu do kaváren, pořád seděla u nás a já si lebedila, jak dobře si kluk vybral. Svatba idylu změnila.

Irena Stejskalová

Jak jsme šli na houby a našli „balón“ aneb padesátá léta minulého století

Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z kraje padesátých let. Byl to ten rok, jak v rádiu hlásili, že k nám začaly létat ze západu balóny, co mají pod sebou zavěšeny koše, nebo schránky s letáky a jiným štvavým a propagačním materiálem.

František Matoušek