Foto: autorka

Čundr: To se jen tak chodí po světě

9. 10. 2020

Můj příběh

Autor: Elena Valeriánová

Hodnocení:

(5.3 b. / 23 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jindra Hubačová 18.10.2020 19:56

Při čtení článku jsem byla zpočátku napnutá a čekala něco hrozného , byla jsem ráda, že jsem ve své posteli. Začátek hrůzný a na konci článku mě postihl záchvat smíchu a napětí povolilo. Pěkný článek a skvělá úvodní fotka, která se mi již moc líbila na FD. Děkuji, Elenko.

Martina Růžičková 10.10.2020 20:00

Prima napínavá i zábavná historka :-).

Jana Šenbergerová 10.10.2020 17:49

Za takové měsíční noci bych na Rampě být nechtěla, i když je tam krásně. Tvá fotografie příhodu hezky umocňuje.

Jana Šenbergerová 10.10.2020 17:46

Ještě se směju. :-) Není to vždycky totéž, když dva říkají totéž. Tobě se to rozhodně povedlo napsat náramně. Zdravím tebe i účastníka tohoto hororového čundru. :-)

Jaroslav Kolín 10.10.2020 12:58

Pěkné, byť známé! Teď jde jen o to, aby to vnoučata nevyprávěla ve školce. :-D

Eliška Murasová 9.10.2020 22:23

Elen, připomnělas mi dobu, kdy jsem na chatě vyprávěla strašidelné příběhy synovi a jeho kamarádovi. Když nám po týdnu přivezl Zdenek generátor a mohli jsme pustit televizi, kluci prohlásili, že příběhy jsou lepší. To byly časy...

Eva Mužíková 9.10.2020 20:22

Teprve po přečtení poslední věty z vyprávění mi došlo, že jde o známý příběh. Ale přiznám se, že jsem byla docela napjatá. Hezké zpestření.

Zuzana Pivcová 9.10.2020 19:10

Až do poslední věty jsem byla nejistá a ten legrační konec jsem velmi uvítala. Nějak mi teď humor moc nejde, tak tohle bylo fajn.

Dana Puchalská 9.10.2020 18:21

Super, vnoučata musela mít oči až "na vrch hlavy". Děkuju za hezký článek.

Alena Tollarová 9.10.2020 16:04

Tak to je příběh přímo stvořený pro takovéto příležitosti. Trochu strachování. A pak ... úlevné chachacha :)

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Irena (67 let): Ze snachy se po svatbě stala semetrika, ale syn to nevidí

Když se syn ženil, byla jsem šťastná. Bylo mu už šestatřicet, předtím pořád budoval firmu a já se bála, že se nedočkám vnoučat. Jeho vyvolená se ke mně chovala moc hezky, chodily jsme spolu do kaváren, pořád seděla u nás a já si lebedila, jak dobře si kluk vybral. Svatba idylu změnila.

Irena Stejskalová