www.pixabay.com

Marta a pan Konipásek

11. 10. 2020

Můj příběh

Autor: Vladislava Dejmková

Hodnocení:

(5.1 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Soňa Prachfeldová 14.10.2020 07:40

Když pomůžeš a zpusobiš radost druhemu, totéž uciniš i sobě. Moc hezké lidské.

František Matoušek 12.10.2020 17:03

Velice hezký článek s lidský nábojem. Důkaz, že pomoc druhému pomůže i člověku samému.

Zuzana Pivcová 11.10.2020 19:43

Vlaďko, tomu tleskám, sama mám za sebe i za sestru zkušenost, že nutnost nebo ochota se o někoho jiného starat a pomáhat, je nejlepší metodou, jak se zbavit bolestínství a sebestřednosti. Díky.

Zpět na homepage Zpět na článek

Irena (67 let): Ze snachy se po svatbě stala semetrika, ale syn to nevidí

Když se syn ženil, byla jsem šťastná. Bylo mu už šestatřicet, předtím pořád budoval firmu a já se bála, že se nedočkám vnoučat. Jeho vyvolená se ke mně chovala moc hezky, chodily jsme spolu do kaváren, pořád seděla u nás a já si lebedila, jak dobře si kluk vybral. Svatba idylu změnila.

Irena Stejskalová

Jak jsme šli na houby a našli „balón“ aneb padesátá léta minulého století

Bylo to v létě, o prázdninách, na Moravě v Ketkovicích, někdy z kraje padesátých let. Byl to ten rok, jak v rádiu hlásili, že k nám začaly létat ze západu balóny, co mají pod sebou zavěšeny koše, nebo schránky s letáky a jiným štvavým a propagačním materiálem.

František Matoušek