Opatrujte se, ale čísel se neděste

Pan Čepelka mne taky potěšil, díky za článek. Já se snažím maximálně využít čas k práci, odpočinku a zábavě. Někdy to dá fušku, třeba donutit se každý den cvičit. Raději bych vyrazila do přìrody rázným tempem na 1 až 2 hodiny, ale u nás v Kunratickém lese je o slunečném vìkendu tolik lidì, že se obávám o zdraví. Takževjsem zvolila park, kde jsem se mohla pomalu procházet. Příroda je teď nádherná, jak je jen možné, že i vzduch je tak nebezpečný? Přeji všem hodně zdraví.

Je to dobře napsané z hlediska jednotlivce žijícího někde v Hodkovicích. Ale protože těch Hodkovic, Náchodů a jiných měst a vesnic je hodně, tak to už vzhledem k počtu nemocnic, lékařů a sester nevypadá tak dobře

Moc pěkně jste to napsal, bez strašení a snadno pochopitelné. Díky.

Moc pravdivě napsané a za to dík. Žít se musí a nejlepší jsou procházky v přírodě,které povzbudí do dalších dní.

Moc pěkný článek. Díky za něj, budu se k němu často vracet.

Díky moc za rozumný článek *

Dobrý den, velmi se mi líbí Váš momentální pohled na současnou situaci. Ke komentáři pana Vladimíra Mikuše nakažení jsou nakažení a proto mají karanténu aby se zamezilo dalšímu přenášení na nezasažené jedince. Z uveřejněných zpráv jsem se dočetl, že ti co jsou nakažení nemusí být přenašeči tohoto viru. Údajně až 80% nakažených. Pokud je toto tvrzení pravdivé, tak se spíše hlavně potýkáme s nekázní našich občanů k ochranným opatřením. Co se momentální úmrtnosti týče, je jasné, že někteří z nás zemřou na tento vir. Ale nezapomínejte žít svůj nádherný život. Jelikož pokud budeme doma ustrašení tak se lidstvo nebude dále posouvat a na této planetě i zemřeme s ostatními druhy. Nejsem neomylný a vyjadřuji zde pouze svůj osobní názor. Případní lidé s odlišným názorem jsou vítáni v komentáři.

To je úvaha, esej, varování? My, starší, jsme se o spoustě nakažlivých nemocí vůbec nedověděli. Dlouho jsme nevěděli, jaké účinky měl výbuch v Černobylu, např., o asijské chřipce v roce 1957, o hongkongské chřipce v roce 1968. Na tu asijskou zemřela moje prababička. Denně umírá na silnicích spousta lidí v dopravních nehodách. Denně umírá spousta lidí na rakovinu, AIDS a jiné nevyléčitelné choroby. V této době se denně uveřejňují zprávy o nákaze. Jak postupuje u nás, v Evropě, v celém světě. Zdá se, že zatím nikdo neví proč vzniká, z čeho nákaza pochází, jak se proti ní bránit. Názory odborníků se různí. A tak já, běžný člověk, průměrný, žiju stejně, jako jsem žila před coronavirem. Pracuji doma, na zahradě, chodím do lesa, jezdím na kole, čtu literaturu, opakuji si cizí jazyky, překládám si vtipy, chodím nakupovat potraviny, když potřebuji ošacení, tak si je objednám v e-shopu. V první fázi té extáze, která kolem coronaviru vypukla, jsem ušila asi 200 roušek. Teď je málokdo nosí, protože se dostanou koupit jednorázové. V roce 1994, kdy jsem měla malé děti, kroužilo tady, kde bydlím, infikované klíště. A kam se zakouslo? Do mne. Ale nezemřela jsem, i když měla jsem na mále. Člověk neví dne ani hodiny - to je psáno v Bibli. Co přijde, přijde. A člověk musí být na všechno připraven.

Nečtu žádné zprávy, ani je neposlouchám, ale Tvůj článek jsem si pozorně přečetla od shora dolů. A moc Ti za něj děkuji Oldřichu. Napsal jsi jej, podle mne, v pravý čas na pravé místo.

Děkuji za článek.Konečně se našel někdo,jehož cílem není děsit lidi.