Je sobota 24.10.2020, slunce se konečně po mnoha deštivých dnech rozhodlo, že se na chvíli milostivě ukáže, a tak jsme neváhali, naložili sebe, pejsky, roušky, foťák a odfrčeli, no kam jinam, než na Jezero Milada. A můžu vám říct, že opravdu bylo na co koukat.
Od doby, kdy bylo jezero otevřeno pro veřejnost, se leccos změnilo. Všude kolem narostly stromy, keře, rákosí, takže už to nevypadá vůbec hole. Věděli jsme, že tam bude jak na Václaváku, a také jsme se nemýlili. Ovšem, co mě hodně překvapilo, že jediní, kdo měli roušku, jsme byli my s manželem. Fakt, nevymýšlím si. Pokud je návštěvníci měli, tak ale dobře schované. Je to každého věc, je pravda, že se díky rozloze Milady, dá jeden druhému celkem dobře vyhnout, ale v současné době to jednoho zarazí.
Tak jako každý rok se i letos podzim předvádí ve své plné kráse. Kontrast mezi vodní hladinou a nebem byl úžasný, protože nebylo úplně modro, takže odlesk mraků ve vodě neměl chybu. Potkávali jsme spoustu pejskařů s miláčky od čivavy, až po dogu. Několik se mi jich povedlo s dovolením majitele vyfotit, na dogu jsem se radši neptala. Mezi úlovky počítám i letadlo a letku ptáků, pravděpodobně to byly volavky.
Zvu vás na, zřejmě letos poslední, návštěvu Milady. Myslela jsem, že v ní nejsou ryby, ale manžel mě vyvedl z omylu. Na internetu lze najít video z července 2020, kde potápěči natočili život pod vodou a bylo se opravdu na co dívat. Rybolov je tu ale zakázán. Tak ahoj, Milado, zase někdy příště.
