FOTO: autorka

Můj říjen s deštníkem - fotoreportáž

1. 11. 2020

Můj příběh

Autor: Alena Tollarová

Hodnocení:

(5.1 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Martina Růžičková 3.11.2020 08:45

Parádní směska! Jedna fotka hezčí než druhá :-).

Soňa Prachfeldová 3.11.2020 07:45

Krásný pelmel.

Jindra Hubačová 2.11.2020 10:03

Ali, jsem na tom podobně, ale nebudeme zoufat, zas bude dobře ! Tvůj " pel-mel ", se mi moc líbí, fotky pěkné jako vždy . S červeným deštníčkem jsi asi nepřehlédnutelná, jako já , která mám na procházky deštník z dílů žlutých a černých, říkám mu " bláznivý " .

Hana Práglová 2.11.2020 07:25

Tvé příspěvky se mi vžďy moc líbí..Díky za ně.!!!

Růžena Kuželková 2.11.2020 05:55

Moc hezké fotografie s "trefnými"popisky.Zase jsem virtuálně byla někde,kde jsem v životě nebyla díky.

Alena Vávrová 2.11.2020 00:50

Jsi pilná za deště, jako za hezkého počasí. Je to paráda!

Elena Valeriánová 1.11.2020 23:54

Pod dojmem z tvých nádherných fotek se nějak nemohu zbavit dojmu, že ten říjen u vás nebyl vůbec marný a tak špatný jak píšeš.

Daniela Řeřichová 1.11.2020 20:06

Jedním slovem: nádhera, díky.

Marie Novotná 1.11.2020 16:18

Toulavé boty, s foťákem u pasu a je z toho moc hezké pokoukání. Díky.

Naděžda Špásová 1.11.2020 16:06

Hezké říjnové toulání. :-)

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Vůně léta: O letním snění

Horký téměř letní den, slunce se kutálí po nebi a paprsky objímá zem.

Dana Kolářová

Volha a já

„Tys přece pracovala v televizi. Jak to tehdy bylo?“ zeptalo se mě v divadle pár mladých herců, když na obrazovkách běžela minisérie Volha. Pracovala, a tady máte, jak jsem to tehdy vnímala, a jak to vidím dnes.

Zuzana Zajícová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová