Ilustrační foto: pixabay.com

Moje závislosti

4. 11. 2020

Můj příběh

Autor: Daniela Řeřichová

Hodnocení:

(5.1 b. / 27 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Anna Potůčková 5.11.2020 10:10

Na odvykací kůru nechod, není ji třeba. Takových závisláků na Pc je asi hodně lidí a nebylo by tam stejně pro Tebe místo. A o Íčku asi škoda slov, takových je nás asi také velmi mnoho!

Daniela Řeřichová 5.11.2020 07:57

Děkuji milým íčkařům za laskavé a vtipné komentáře.♥

Elena Valeriánová 5.11.2020 00:03

Danielo, to už nestojí za to. Do té stovky to doklepeme s íčkem a pak uvidíme, co život přinese :-)

Eva Mužíková 4.11.2020 22:55

Naše malé závislosti, bývají i někdy k zlosti. Hlavní je, že o nich víme, alespoň se nenudíme. Odvykačku půsť hned z hlavy, Tvé " výtvory " mne moc baví. S úsměvem na " líce", tleská Ti Bertice:)))))

Jan Zelenka 4.11.2020 21:52

Sympatický článek. Každý z nás je zřejmě na něčem "závislák". Já, byť žiji sám, nejsem asi normální, neboť jsem závislý na vaření. A pak na psaní. Kupodivu na íčku příliš závislý nejsem. Holt, každý jsme nějaký.

Martina Růžičková 4.11.2020 19:39

Máte sympatické závislosti :-).

Daniela Řeřichová 4.11.2020 19:18

Ještě jednou děkuji všem spřízněným duším za podporu. Dilema vyřešeno.☺

Irena Mertová 4.11.2020 18:48

Na odvykačku nechodit (ani nevím, kde Centrum odvykání závislosti na květáku sídlí)...

Alena Tollarová 4.11.2020 18:42

Rozhodně ne!

Naděžda Špásová 4.11.2020 17:09

Danielo, moc hezky jsi to napsala. Každý nějakou tu závislost má, někdo to tutlá, jiný to na sebe práskne. Takže v tvém případě je odvykačka zbytečná a můžu ti říct, že na íčku je nás závislých hodně. :-)

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Zápisník starého muže: Zmýlená platí

V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To už rok jsem byl doma po vojně, tedy nejvyšší čas osamostatnit se a založit vlastní rodinu.

Zdeněk Folvarčný

Když se sejdou prostatici, nejde to

Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné žlázy, jak se prostatě odborně říká. Byl to sraz ještě žijících spolužáků z vysoké školy, který se koná jednou za dva roky.

Antonín Vácha