Chvála chůze

Věrko, opět moc pěkně popsané pocity. Tentokrát o chůzi. Taky jsem rád v životě chodil. Tedy občas rád, občas nerad. Rád jsem chodil v Plzni od autobusu do kavárny a pak na rande na Lochotín. Kilometry jsem nepočítal, měl jsem jiné starosti. V práci jsem zase musel chodit po fabrice. To už se mi tak nelíbilo. Nejraději jsem ovšem chodil po Středomoří, to byla paráda. Tady v Litoměřicích jsem si opět vyšlapal cestu do kaváren. Moc příjemné chození. Nádherné chození bylo s kamarádem po rakouských Alpách. Když mi došel dech, kamarád mne nechal v horské chatě u kafe a zpátky si mne zase vyzvedl. No a nejhezčí chození je právě letos s Věrkou po našem krásném Středohoří. Chůzi buď proto věčná chvála.

Jo, nohy jsou důležité. Mám už operaci kolena a obou kyčlí a už zase chodím. Dalo mi to ale velkou práci, ale člověk musí vytrvat i přes bolest. Jenom mě moc mrzí, že už mi nejde tanec, který jsem moc milovala.

Když se to umí, lze psát zajímavě i o chůzi. Ta mne také t.zv.: " Drží nad vodou".

Věrko, taky ráda chodím, ale musí na to být i počasí, to u nás bohužel delší dobu není. Hole jsou uloženy v kufru auta. :-)