Vzpomínka: Čas pod zemí

Danielo, díky za tvůj článek, vrátil mě o 49 let zpět, kdy i já měla možnost fárat, ještě asi 10, 15ti letými děvčaty, když jsem pracovala jako vedoucí v pionýru. Měli jsme prima partu horníků jako patronát nad našim oddílem a ti nám umožnili tuto akci. Sfárali jsme 1500m pod zem, ale protože s námi byli dost mladí, tak nás nevzali do provozu, ale pouze do zrovna volných míst. Škoda, že nemám žádnou vzpomínku. O to se postaral můj bývalý.

Postupně si pročítám tvé články a smekám před tebou. Brilantně napsané články, výběr témat, téměř vždy mě dojímají. A mnozí se zde na ÍČKU dozví něco, co by druhého nenapadlo, že neví. Nebo mají společné zážitky, stejné názory a to potěší každého. Díky tobě i ÍČKU za společné sdílení. :-)

Hlubinná práce havířů musí být moc těžká. Sugestivně podáno, diky6.

Velice působivě jste nám tu náročnou profesi přiblížila.

To je zajímavé čtení. Líbí, moc :)

Velmi lidsky a citlivě napsáno. Děkuji za zajímavé přiblížení těžké a namáhavé práce horníků.

Děkuji vám všem za ohlasy a a ocenění tohoto mimořádně náročného povolání.

Nádherně napsaný článek, plný lidskosti a profesionality. Jsem nadšená. Můj manžel pracoval také v dole, vždy jsem si této profese vážila a vážím. Moc děkuju!!!

Velmi působivý článek. Jste odvážná, mnoho žen asi nesfáralo a vy se můžete zařadit hned za Valentinu :-)

Jeste jako dite jsem byla v Ostrave, pamatuji ze jsem se divila proc si chlapi maluji cerne linky, v pozdejsim veku se mi dostalo vysvetleni ze havirske oci maji vsichni co faraji v dolech.