Foto: autorka

Jak jsme zabloudili v našem lese

18. 11. 2020

Můj příběh

Autor: Marie Měchurová

Hodnocení:

(5.2 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Anna Potůčková 18.11.2020 14:10

Majko díky za napínavý článek. Ještě že jste našli cestu k domovu.

Alena Vávrová 18.11.2020 13:06

Pěkné dobrodrůžo...taky vím, co je to zabloudit - navíc na běžkách v zasněženém lese, soumrak na spadnutí - a pak ta radost, když se objeví ta správná cesta domů!

Jana Šenbergerová 18.11.2020 09:55

Bloudila jsem nejedním lesem, ale ve všech se mi líbilo. Do těch našich okolních chodím teď málo, protože se mi nelíbí, i když se v nich zabloudit nedá, jak jsou průhledné. Pěknou procházku jste si užili.

Věra Ježková 18.11.2020 09:35

Maruško, moje kamarádka říkala: "Znám prima zkratku. Je sice delší, zato je tam horší cesta." Hezké fotky.

Daniela Řeřichová 18.11.2020 09:21

Moc hezký článek a fotografie. Na sv. Hostýn jsme jezdívali každoročně. A pojali to zároveň jako gastronomické turné a degustovali halušky. A neřidič k tomu slivovičku.☺

Zuzana Pivcová 18.11.2020 09:21

Sama v lese jsem zabloudila jen jednou před lety a nebylo to úplně příjemné. Vy jste to ale svorně zvládli výborně a ještě z toho jsou pěkné fotky.

Dana Puchalská 18.11.2020 09:14

Marie, moc pěkný článek. Děkuju za něj. A jak jsem si prohlížela fotky, tak jsem si říkala... "U Marie v okolí je krásně..." Lesy mám moc ráda. A moc se mi líbila ta předválečná chata.

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Zápisník starého muže: Zmýlená platí

V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To už rok jsem byl doma po vojně, tedy nejvyšší čas osamostatnit se a založit vlastní rodinu.

Zdeněk Folvarčný

Když se sejdou prostatici, nejde to

Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné žlázy, jak se prostatě odborně říká. Byl to sraz ještě žijících spolužáků z vysoké školy, který se koná jednou za dva roky.

Antonín Vácha