Po šedesátce krásnější než v mládí? Tyto české herečky a zpěvačky dokazují, že to možné je

Ve 20ti jsem vypadala na 20, v pětatřiceti, kdy jsme stavěli domek, chodila jsem do práce, rodičům pomáhat na pole, domácnost, 2 děti atd., jsem se nejen cítila, ale i vypadala i díky silně prošedivělým černým vlasům, na 50. Dnes je mi 71a cítím se a troufám si i říci, vypadám na již zmíněných 50. Naučila jsem se být sama sebou, nejsem vůči sobě kritická (nevím, proč bych měla být), to občas hravě zvládá mé okolí :-) :-) :-). Šminky žádné nemám, tedy nepoužívám, takže ve dne v noci, při práci i odpočinku, jsem to stále "Já". Pro slavnostní příležitosti decentní líčení nechávám na odbornicích. Krásné je žít ♥

Já jsem ve 20 vypadala na dvacet. a dnes na 65 a někdy si říkám, zaplať pán Bůh za to, že to není horší. V mládí štíhlá, vysportovaná, plná elánu. Když pak časem přišla nemoc, vzácná a ta se nikomu nepodařila vyléčit, stala se chronickou a působící s věkem další a další zdravotní problémy, když mi museli doslova vypreparovat kůži na nose z důvodu nádoru a pak mi udělat plastiku, která do smrti bude vidět nazdala jsem, že mládí je nenávratně pryč i s jeho krásou ale že mi zatím zůstal život takový jaký je a modlím se, aby nebyl horší. Jsem obeznámena s tím, jak by to vypadalo ve III. a IV. stádiu nemoci a to už asi ani nebyl život. Užívám si každý den jak mi to zdraví dovolí, raduji se z vnoučat a z věcí a přírody kolem sebe. Herečky, zpěvačky živící se uměním jistě musí vypadat a tak plastika za plastikou, wellnesy, masáže, kosmetika. Nevím, zda by mě to bavilo. Jistě profesionální maskérka dokáže namalovat jak se říká na "ksicht" obličej a to krásný, že by se až člověk divil a fotograf? To je samostatná kapitola, hra světla a stínů dokáže divy. Když je však potkáte v reálném životě tak nic moc. Vrásky, kruhy pod očima, spadlé koutky úst - prostě stáří nezastavíš. To já raději budu přírodní ve dne i v noci.

První tři jmenované mám ráda, tu poslední nikoliv. Její věčný, jakoby do tváře vytesaný, úsměv prostě nemůžu. Inspirovat se nenechám. Po šedesátce se vnímám mnohem lépe a realističtěji, než když jsem byla mladá.

Někdo ty kosmetické salony a plastické chirurgy živit musí, herců a celebrit je to otázka existence.

Neberu jim tu snahu vypadat dobre, patri to k jejich povolani.

Někdo slavný kdysi řekl: "Není ošklivých žen, jsou jen některé, které se neumí udělat krásnými." Tyto tři ženy (a řada dalších) to umí dokonale, sluší jim to i po šedesátce.

Všechny tyto dámy mají šmrnc, svůj věk berou s nadhledem a hlavně - neztratily vnitřní jiskru. Stárnou důstojně.

Tyto dámy nejsou zrovna typické běžné zjevy, ale jsou samozřejmě také upravené, kosmetikou, fotografem, někdy i plastickou chirurgií. Zblízka a bez úpravy vypadají jinak (já viděla Petru Černockou). Mám ráda Simonu Stašovou, o té bych v mládí neřekla, že to bude taková primová ženská. Ale jinak všem jmenovaným i dalším ten pocit krásy přeji.

Jsou dnes krásné (a byly v mládí také), navíc jsou moudré a ví, jak o sebe pečovat.

No, mají štěstí v tom, že dnešní zkrášlovací studia a kliniky jsou pro ně cenově dostupné. Nedávno jsem pí Stašovou viděla bez líčení a žádná krasavice rozhodně nebyla a tak je to u všech. Nikdo nemládne, co si budeme nalhávat. Přesto těmto dámám přeji hodně úspěchů a zdraví