Nejlepší jídlo našeho dětství. Dříve brambory, nyní pizza nebo špagety

Zatímco já se dodnes mohu utlouct po chlebu s máslem, žádné vnouče nemá máslo rádo. Vařím jinak, než se vařilo doma, když jsme byli děti. I klasiku jsem zjednodušila a zkrátila tak čas potřebný k vaření. Takové chlupaté knedlíky, jaké se u nás vařily, ani uvařit neumím. Občas bych si je s chutí dala. Děti dopředu brblají, ale co dostanou na talíř nakonec sní, a dokonce docela často i pochválí.

To je věčné téma související se životným stylem. Jinak se stravovali prarodiče, jinak rodiče atd. U nás se děti a vnoučata těší na obědy u nás, protože dělám klasická, tj. časově náročná jídla, předem se domluvíme a spokojenost. Jejich maminky uznávají, že takto nevaří. Současný trend je jinde, pizza mi nevadí, ale do amerických řetězců rychlého občerstvení nechodím.

Je to zvláštní. Matně si pamatuji babičku...Přece jen to je už přes půl století. Snídala vždycky hrnek bílé kávy do kterého si nalámala suchý chleba a jedla jej polévkovou lžící. Doma jsme samozřejmě takové snídaně neměli, nebo se tedy nedělali. Ale u babičky i když připravila pro nás vnoučata třeba míchaná vajíčka, vždy jsem jí poprosil o hrnek... Aha, já už zapomněl jak se na Slovácku té bílé kávě říkalo nářečně. Možná mi někdo pomůže? :-) Tak jsem jí poprosil o hrnek té kávy a podle ní jsem si do toho drobil suchý chleba. Babička zemřela a já nějak na tuhle ,,pochoutku" zapomněl. No a teď, když jsem ,,dospěl" do jejího věku jsem si uvědomil, že pravidelně snídám hrnek teplého mléka se suchým chlebem. :-D

Nase zvyky z detstvi se nezmenily, spise jsou ovlivneny vekem, drivejsi chleb s maslem, dzemem, medem, salamem, vajickem,nakladanymi kapiemi vystridali pomazanky jsou pro nas lepe stravitelne. Leta jsem zavarovala, pozdeji i zamrazovala ovoce i zeleninu, nakladala zeli, varila dzemy, povidla, delala masove konzervy a varim stejna jidla jak jsem jedla doma, jen vyjimecne sklouznu k zahranicni kuchyni. Nejvetsi sok zazila druha babicka jednoho z mych vnoucat kdyz se dozadoval vareneho chleba, babicka nazhavila mobil a chtela slyset co je to za jidlo, byl to knedlik vareny v pare, byli spolu na chate tam se nevyvarovalo a k omacce dala chleb, leta to davala k dobru mezi znamymi.

Máte pravdu, jednoduché vaření podle našich babiček, které skvěle chutná, je občas piplačka, na kterou dnešní mladí rodiče nemají čas. Ale babička, ta čas neřeší, když je to pro děti, je vždycky čas. A vůbec se nedivím, že jsou děti zmatené reklamou, jsou to jen déti. Navíc, někdy to bezdravé jídlo opravdu přijde k chuti, bohužel. Ale mělo by to být jen někdy.

Také jsem zažila hranolkovo-kečupové období u vnoučat. Navíc vnuk doslova ujížděl na čokoládě. Uplynulo pár let a obě vnoučata jsou zastánci zdravé výživy. Jaký jídelníček má pravnučka netuší, ale vím, že nesmí dostávat nic sladkého.

Moje přerostlý vnouče(15) sice má rád pizzu,hranolky i hambáč,ale zbožňuje i mojí svíčkovou,halušky,palačinky,šťouchačky se "zelenýma čárkama" (šnitlík)....

Ano, asi to tak je. Pizzu nebo hranolky taky občas sním a celkem mi i chutnají. Ale na zmíněné brambory s tvarohem, (případně dušená mrkev s fazolkami a k tomu brambory; nebo bramborové placky z vařených brambor a téměř na sucho opečených na pánvi), tak na to ta pizza opravdu nemá. A dělám to i vnoučatům a kupodivu to jedí! Hlavně ty placky.

Naše vnoučata bramborové knedlíky milují, jinak mám taky pocit, že prostě nemají hlad. Kdo má hlad, sní všechno. I když právě já jsem se jako dítě nimrala v jídle, ať to bylo cokoliv. Pizzu si dělám, ale v mé generaci neznám moc lidí, kteří by jí ocenili.

Ono to bude tím, že doma se toho moc nevaří, asi není čas. Je rychlejší koupit něco, co už je hotové a dá se odnést či nechat si doručit domů, též vytáhnout z mrazáku a ohřát. Proč je zrovna v módě pizza, nevím. V porovnání s tím, jakou pizzu jsem jedl v Itálii, je to, co se u nás servíruje, většinou dost tristní. O hamburgerech nemluvě - tam je to zase vliv marketingu: Děti, zajděte do mekáče, dostanete k jídlu hračku. Špagety nebo hranolky s kečupem raději nekomentuji, to už by musela být doma hodně velká nouze a vyžraná špajska.