Rozvody v seniorském věku komplikují život celých rodin

Naštěstí okolo sebe nikoho takového neznám, nicméně jsem zastánkyní toho, že pokud si spolu lidé přestanou rozumět, tak je lepší jít od sebe, než se pořád dokola a dokola jen dohadovat.

"patnactileta Veronika" nema co soudit sve prarodice - za co? Za to, ze spolu vydrzeli do doby, kdy jeji rodice vyletli z hnizda? Rodina svuj prvotni ucel splnila a snad maji narok na stara kolena delat vlastni rozhodnuti. Do kterych clovek musi take zahrnout riziko, ze bude na nektere obtize sam. "patnactileta Veronika" se sama nejspise rozvede mezi 30.-40. rokem věku a její děti tím utrpí mnohem více, než děti jejích prarodičů.

Paní redaktorka to popsala skvěle. Nikoho nelze soudit, když neznáme situaci v rodině. Ale i " vedle sebe " se dá rozumně žít, když jsou partneři tolerantní a snaží se pochopit zájmy a potřeby toho druhého. S problémy vztahů mezi dvěma seniory by neměli být v žádném případě zatěžovány jejich děti a vnoučata !

Paní Margita Melegová si klade otázku: „Jaký smysl může mít rozvod v období po šedesátce?“ Možná v tom, že pohled na sebe do zrcadla lze omezit na nejmenší míru – na ranní hygienu, ale manžela – manželku máme před sebou stále a to je i pro milujícího manžela těžké sledovat to chátrání, natož pro toho, který na tom druhém vidí už 40 let jenom ty chyby. :)

Rozvod je skutečně přiznaná životní prohra, ale žít za někoho nemůžete. Souhlasím s Martinem Vrbou, že je to pořád lepší, než vražda. Právě tak jako vražda by měl být vyjímečným řešením, což dneska neplatí.

Paní Věro Halátová, děkuji Vám za lekci českého jazyka. Že jsem udělal chybu já, to lze pochopit, ale že ji udělal i můj počítačový opravář pravopisu a nepodtrhl to slovo červeně, to není pro něj chvályhodné. S takovou laskavou učitelkou ve společné domácnosti bych se nerozváděl, ale pozval bych jí na speciální silné kafíčko s rakvičkou do kavárny, U Mrštíků.:) Ano, píšete to přesně: „Nikdo z nás s tou dvojicí nebydlel.“ Já dodávám, že rozvod je v každém věku malá tragedie, ale je to pořád lepší, než vražda. :)

Neznám osobně nikoho takového,ale je možné,že spíš ženy někdy podlehnou nátlaku dnešní doby: co by se otravovala s dědkem,rozveď se,budeš mít klid....Kdybych byla dítětem takovýchhle rodičů,tak bych pomohla tomu,kdo se nechtěl rozvádět - ten druhý ať se stará sám.....

Znám ve svém okolí dvě takové, pozdě rozvedené, dvojice a jsou spokojení. U obou nastala krize po odchodu pánů do důchodu, neměli žádné koníčky, kamarády, celý život jen práci (oba v tzv. manažerských funkcích). A najednou nic, spousta nevyužitého volného času, nuda a především kontrolování nejen manželek, ale i dětí a vnoučat a podávání, či lépe vnucování, nevyžádaných rad. Jedna se přestěhovala do domku po rodičích, druhá bydlí v bytě, který původně syn zrekonstruoval pro svoji tchyni. Pánové zůstali sami, zatím si tento stav pochvalují ale už je na nich vidět jakási sešlost a ošuntělost, holt chybí ženská ruka. Ale než se nechat buzerovat, tak raději dál od sebe.

Pan Martin Vrba zřejmě včera snídal vtipnou kaši, ale slovo "chvályhodné" se píše s tvrdým "y" po "l". Nesuď a nebudeš souzen. Nikdo z nás s tou dvojicí nebydlel. Bylo to jejich rozhodnutí. Já ze svého příbuzenstva ani okolí neznám nikoho, kdo by se rozvedl ve věku, kdy oba mají 60 a více. Znám jen jednoho pána, který má 71 roků, ale tomu jeho mladá, o 28 let mladší žena utekla za mladším. Taky jejich věc.

Vztahy jsou prostě to nejtěžší, ať je to ve 30 ti nebo 80 ti.