Moje, v pořadí již šestá, kniha spatřila světlo světa již počátkem září tohoto roku. Dal jsem sice její fotku na svůj profil, ale zapomněl jsem se o tom na íčku zmínit. Rád to nyní napravuji.
Tuto publikaci jsem psal na smlouvu pro místní oddíl juda, který v tomto roce slaví 60 let od svého založení. A co je na tom nejzajímavější, po celou tuto dobu tento odíl řídí jeden člověk. Výborný judista, který to dotáhl až na pátý dan. Publikace má název „60 let litoměřického juda“ a je poměrně obsáhlá. Má 284 stran.
Nebylo to pro mne vůbec jednoduché. Je to oblast sportu, který byl pro mne do té doby zcela cizí. Sice jsem v mládí závodně provozoval také úpolový sport, a sice šerm, ale jen některé taktické prvky jsou podobné. Od šéfa oddílu jsem dostal velkou hromadu kronik s černobílými fotografiemi mizerné kvality, nějaké výstřižky z tehdejšího tisku a ústní informace, které jsem si nahrával na diktafon. Tak a snaž se!
Uvědomil jsem si přitom, že jsem svou literární tvorbu doposud roztáhl do až příliš široké tematické šíře. A toto bylo zase něco zcela jiného. Bral jsem to ale jako výzvu. Bylo mi jasné, že nelze pouze sepsat za sebou jdoucí turnaje a jejich výsledky. Bylo nutné zobrazit šedesátiletý život oddílu trochu hlouběji, zobrazit i životy lidí, jejich sportovní vývoj, postavení oddílu ve struktuře republikového juda, rodinné zázemí, zkrátka, dát této výroční publikaci, pokud možno, i literární formu. A pochopitelně, pro ty méně informované, v úvodu se zmínit i o historii československého juda.
Největším problémem byly fotografie, které jsem musel skenovat z kronik. V publikaci je jich více než 300. Většinou byly špatné kvality, poškrábané a neostré. Musel jsem je poměrně složitě upravovat a retušovat ve svých fotoeditorech, aby měly tiskovou kvalitu.
Průběh psaní jsem postupně konzultoval jak se šéfem oddílu, tak i s jeho přední judistkou, která je současnou seniorskou mistryní Evropy. Výbornou práci na této publikaci odvedla i dr. Věra Ježková, která provedla závěrečnou odbornou jazykovou korekturu.
Oddechl jsem si, když jsem konečně objevil odpovídající nakladatelství, které akceptovalo všechny naše požadavky. Byla to zvláštní práce. Výsledek, jak mne, tak i oddíl juda, ale zcela uspokojil. Na podzim se měla konat výroční oslava šedesátiletého trvání oddílu, na kterou jsem byl také pozván. Protivirová karanténní opatření však tuto oslavu neumožnila. Tak snad někdy příště.
