www.pixabay.com

Marta - jsi úplně jiná

12. 12. 2020

Můj příběh

Autor: Vladislava Dejmková

Hodnocení:

(5 b. / 5 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Vladislava Dejmková 15.12.2020 16:20

Občas musím stálým čtenářkám vyvracet, že Marta jsem já. Nepíšu o sobě, Marta je vymyšlená žena. Ale občas sdílí mé pocity i názory. Je pravda, že silné a vyrovnané ženy obdivuji, tak možná proto jsem stvořila Martu takovou. Ale občas mě naštve, že je moc dokonalá, tak jí "dovolím" nějaký ten poklesek.

Soňa Prachfeldová 15.12.2020 08:29

Moc hezké , je vidět, že Marta je sílná , vyrovnaná ženská. Myslím, že i jako autorka.

Zuzana Pivcová 12.12.2020 19:15

Někdy není snadné poslouchat o někom "bývalém", na druhou stranu je však nutno ocenit důvěru. Nic nezastírat a naopak zase pořád nevzpomínat. Tohle bylo akorát. Díky.

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Zápisník starého muže: Zmýlená platí

V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To už rok jsem byl doma po vojně, tedy nejvyšší čas osamostatnit se a založit vlastní rodinu.

Zdeněk Folvarčný

Když se sejdou prostatici, nejde to

Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné žlázy, jak se prostatě odborně říká. Byl to sraz ještě žijících spolužáků z vysoké školy, který se koná jednou za dva roky.

Antonín Vácha