Ježíšek

Měl jsem to podobné. Večer jsem otevíral vždy okno, aby mohl dovnitř. A u stromku byla pak zima. Byl jsem tradicionalista a dědu Mráze, ani Santu jsem nesnášel.

Hani, máte pravdu hodně malých dětí věří na Ježíška a hlavně se těší od něj na dárky,ale přijde doba ,kdy se dozvědí pravdu a přesto se na Štědrý den těší,že bude něco pod stomečkem. Vždyť i my dospělí máme v sdríčku stále Ježíška ,který nám rukou našich bližních dává dárky pod stromeček. Je to česká tradice a věřím ,že ještě dlouho vydrží.

Do dnešního dne si pamatuji okamžik, kdy mi maminka prozradila, že Ježíšek není a dárky kupují rodiče. Bylo to v první třídě a maminka měla obavy, aby se mi děti nesmály. Moje vnoučata věřila na Ježíška do 10 let. Ta od dcery ještě věří i na Santa Klause, protože mají doma anglické Vánoce. A u babičky české. Horší je, když se jdeme s vnoučky do kostela podívat na jesličky a pak jim mám vysvětlit, jak ten Ježíšek přinese večer dárečky.

Moc dlouho jsem na Ježíška nevěřila, tedy na toho, který přichází s vánočními dárky. Ale na obdarovávání věřím samozřejmě dodnes. Díky, Hani.

Také jsem velmi dlouho věřila na Ježíška, který vždy něco provedl v mé nepřítomnosti, nepozornost, v mém hlubokém spánku apod. Mně iluzi o tajemném Ježíškovi sebral samotný kněz v hodinách náboženství. Mamince hned jak jsme z něj přišly tak jsme jí řekly že nám lže, a po nás chce pravdu. Maminka samozřejmě chtěla vědět kdo nám to řekl, a když jsme řekly kdo, tak při první příležitosti jak tohoto kněze potkala v autobusu mu řekla, že jí pokazil radost z naší víry v Ježíška. Onen kněz prý se tomu snad velmi smál. Chodil k nám i do rodiny za babičkou snad každý měsíc. Je to spousta let, ale tu jeho kulatou usměvavou a veselou tvář vidím stále. Jeho příjmení Veselý mu k jeho povaze přímo sedělo. Věřící jej měli ve velké oblibě.