Chrápání je normální. Pozor, toto tvrzení je nesmysl, ronchopatie může také signalizovat zdravotní problémy

Je to jako se vším, lidé jsou různí, znám „chrápavce“, kteří se dokázali „dochrápat“ až do vysokého věku a jejich „zvuková kakofonie“ zahnala od jejich prahu snad i samotného vládce světa - Covida 19. Pak znám mladé páry, pro které bylo jemné chrápnutí jednoho z milenců (nejčastěji i po trošce alkoholu) budíčkem pro oba, aby pokračovali v ložnicových orgiích a pro druhé to byl okamžitý důvod k rozvodu. Jeden kamarád mi vyprávěl, že se s manželkou pořád hádali, kdo z nich více chrápe. A aby on svá tvrzení proti choti podložil fakty, tak nechal zapnutý nahrávač, který se aktivuje zvukem. Pak už manželce chrápání nikdy nevyčítal a dokud neumřeli, tak si pěkně chrápou až do dnes. Tak to bylo pro zasmání, ale je dobré si s tím dojít do spánkové laboratoře. Jsou ale i lidé, kteří sice nechrápou, ale na chvilku přestávají dýchat a to je ještě horší, protože jsou tiší a chybí to varující chrápání.

Je to jako se vším, lidé jsou různí, znám „chrápavce“, kteří se dokázali „dochrápat“ až do vysokého věku a jejich „zvuková kakofonie“ zahnala od jejich prahu snad i samotného vládce světa - Covida 19. Pak znám mladé páry, pro které bylo jemné chrápnutí jednoho z milenců (nejčastěji i po trošce alkoholu) budíčkem pro oba, aby pokračovali v ložnicových orgiích a pro druhé to byl okamžitý důvod k rozvodu. Jeden kamarád mi vyprávěl, že se s manželkou pořád hádali, kdo z nich více chrápe. A aby on svá tvrzení proti choti podložil fakty, tak nechal zapnutý nahrávač, který se aktivuje zvukem. Pak už manželce chrápání nikdy nevyčítal a dokud neumřeli, tak si pěkně chrápou až do dnes. Tak to bylo pro zasmání, ale je dobré si s tím dojít do spánkové laboratoře. Jsou ale i lidé, kteří sice nechrápou, ale na chvilku přestávají dýchat a to je ještě horší, protože jsou tiší a chybí to varující chrápání.

Opět článek, který naprosto, ale naprosto ignoruje mé vědecké pojetí. Chrápání u mužů je NORMÁLNÍ, neboť je zakódováno v naší genetické výbavě. MY MUŽI totiž chrápáním CHRÁNÍME své nejbližší. Vysvětlím... Kdysi jsa unaven po splnění celodenních pracovních a večerních intimních povinnostech jsem se otočil na bok a ihned usnul. Ráno dočerstva vyspaný jsem se ptal novomanželky jak se vyspala ona. ,,Milííí... ty hrozně chrápeš." Copak to. Za chvíli si začali stěžovat i polohluší sousedé a sousedky, důchodci v našem vchodu. Já za to vážně nemohl. Ono už to bylo u některých na trestní oznámení, že ruším noční klid atd. Nepomáhalo nic. Ani oficiální léky, ani přípravky z televizní reklamy ani babské rady, že spát na břiše ( nemůžu, jsem tlustej, celou noc bych se houpal), ani jakási rada spát ve stoje... no prostě nic. A pak jsem objevil jakousi studii na kterou přišli američtí vědci a na nich nezávisle sovětští a na nich ještě nezávisleji mongolští. Tak jak to bylo , nebo je s tím chrápáním a ochranou rodiny? V hlubokém pravěku obsadila pračlověčí tlupa krásnou jeskyni. Takovou jedna plus dvacet. Nájem žádný, ventilace dobrá, topení zdarma. No a když se ti naši prapratátové vrátili večer zmožení celodenním honěním různých srstnatých mamutů a hrochorožců a já nevím čeho ,tak se svalili na hromadu kožešin a hned usnuli a začali příšerně, ale příšerně chrápat. Jednou za hluboké noci šel kolem té jeskyně obrovskej, chlupatej pramedvěd. Kouká na tu jeskyni a povídá si: ,,Pane, jo, to je jeskyně, to by byl bejvák..." Jenže najednou... z jeskyně se ozvalo hromové ,,Chrrr!!! Chrrrr!!! Brrr!!! Chrrr!!!" To jak ti naši praprapradědové chrápali. A to si představte, že ozvěna to ještě umocňovala. Medvěd se smutně podrbal chlupatou prackou za chlupatým uchem a povídá si smutně: ,,Do pr..., taková krásná jeskyně a už je obsazena." A táhl dál. Takže tak. Tedy milé dámy. To chrápání máme vskutku geneticky zakódované. A když váš miláček nehorázně chrápe, tak vás tím jen chrání. Protože věřte, že je lepší bejt ráno nevyspaná, než sežraná jeskynním medvědem. ;-)