Podívejte, je včelí rojení

Můj strýc je taktéž vášnivý včelař. Pamatuji si, že se včelám věnoval už když jsem byla malá. Čas od času jsem mu dokonce i pomáhala. Hlavně teda se zpracováním medu. Pamatuji si, že jsem mu jej pomáhala cedit přes takový speciální cedník. Něco takového - https://www.vcest.cz/cezeni-medu_k31/

No vida, článek s odstavci vypadá mnohem lépe.

Včely jsou tak úžasné, krátký život, pracovité, mají svůj řád.

Včelařem byl také bratr mé maminky, ale já byla dítě a o nějaké znalosti z tohoto oboru jsem se nezajímala. Ale medem jsem měla dost často namazaný chleba a klidně jsem chtěla i další krajíc. Med byl výborný, les byl nedaleko, takže jsme od něj dostávali i lesní med.

Měla jsem dědečka včelaře a já i tatínek jsme byli alergičtí. U stáčení medu jsem se dívala, protože to bylo velice zajímavé a také jsme s bratrem rádi vykusovali voštiny. To byly zbytky medu v plástvy. Kam se hrabala žvýkačka.

Máme vesměs rádi med, ale málokdo si uvědomí, jaká je s včelami náročná práce. Všechny včelaře obdivuji. Vzpomínám na svou někdejší kamarádku z Lomnice, jejíž tatínek choval včely. Jednou přišla na slavnost Dětského dne úděsně opuchlá v obličeji, že ani neviděla na jedno oko. Tátovi se vyrojily včely a ona je musela s ním nějak nahnat zpět a takhle ji poštípaly. Ale slavnost Dětského dne pro nás byla lákavá, dostali jsme párek, limonádu, moučník, to byla vzácnost, tak přišla i takhle zřízená. Ale hlavně, že se jí nic nestalo.