Vesnická zabijačka na Drahanské vrchovině

Děkuji Vám všem i za Vaše velmi často hezké vzpomínky na zabijačky...*

Moc krásně nářečím napsané. Zažila jsem hodně zabíjaček, přesto je nemám ráda. Je mi moc líto prasete , zvíře se nemá litovat a vždy uteču ráno z baráku, brečím, míchat krev, to nemohu vůbec . Když už visí, pak pomohu se vším, co je třeba. Ale stejně si musím něco dát ostrého, což naštěstí na zabíjačce nesmí chybět.

Dobrý den, já k Vám přicházím z duševního přístavu, z rubriky poetické, kde jsem se začetl o zapomenutém dětství, aneb „Nevím, že vím“ a tak jsem si zavzpomínal na to své, chvíli jsem se v paměti loudal po cestách, které už dnes dávno nejsou, duše tedy dostala své, ale žaludek se ozval kručením a tak u Vás bych si dal, pište si: ovarové koleno, jelítko, jaterničku, prejt, prdelačku a pak se uvidí. Že z toho nic už nebude, že už jen myjete necky, nástroje a nádobí, nojo – však já už to taky vidím - jsem už tady 15., tak to mám smůlu, tak příští rok budu hledat vzpomínky na mládí až po zabíjačce. Ne shledanou. :)

Moc pěkné! A mně teď bude mrzet, že mě nenapadlo taky zabijačku popsat do rodinné kroniky. Je to úžasná událost, a vnuci už ji nepoznají. Dříve se část mzdy v zemědělství dostávala v naturáliích. Obilí, řepa, brambory, tak se prase levně vykrmilo. To už dnes není.

Jsem moc ráda,že jsem si mohla přečíst příběh o zabíjačce. První zabijačku u nás, si už tolik nepamatuji,byla jsem hodně malá cca 3 roky. Ale vím,že mi tenkrát chutnalo všechno od masa. A to mi vydrželo dodnes. A hanáčtina se mi tuze líbí. Děkuju

Nada to napsala i za me. K vůli cuníkovi jsem brecela a do huby nedala nic. kovi jsem brrcels

Maruško, zabíjaček jsem zažila spousty. Jako dítě jsem si to neužila, protože jsem nic z vyrobených pochoutek nejedla a prasete mi bylo vždycky líto. Až v dospělosti jsem tomu přišla na chuť.

Krásná vzpomínka. Přesně tak to probíhalo i u nás, ale s tím nářečím je to ještě barvitější. Když jsem byla malá, naši některý rok zabíjeli i dvakrát. A míchání krve byla moje práce. Protože jsem v tom vyrostla, vůbec mi ta práce nevadila. Prostě k zabijačce patří.

Bohužel už samo pomyšlení na zabíjačku ve mně budí hrozný pocit. Byla jsem na ni pozvána jednou a už nikdy více. Chápu ale, že většina to pojímá jinak, zvláště, pokud v tom vyrostli. Líbí se mi ten svérázný dialekt.

Milé vyprávění. Už jsem se tu někde zmínila, že od A do Zet jsem zabijačku zažila poprvé jako dítě. I s tím splašeným prasátkem. A pak ještě mockrát pomáhala u přátel a známých. Ale míchat krev, to taky nééé!!