Jana Hošková
22.1.2021 12:06
Hezký článek.Podle rodokmenu, který jsem si sestavila, vím, že naše rodina tu přežila všechno, ačkoliv to nebylo nikdy jednoduché, hlavně během válek. Jako většina lidí zde, v české kotlině, to byli zemědělci, a ti neradi opouštějí svou půdu, která je živí i vlast. Takže jsem objevila jediného předka, který odešel kdysi údajně do Ameriky, ale doposud se mi ho nepodařilo vypátrat, kde skončil. Osud školačky, kterou jsi, Zuzko, učila, by mne taky zajímal. V jiné zemi bych já taky nedokázala žít.
Marie Novotná
22.1.2021 11:55
Zuzko, síla internetových stránek by Ti jistě pomohla tuto školačku najít. Za pokus by to stálo. Dnešní mládež je jiná a vse vnímá jinak. Dík za článek.
Blanka Macháčková
22.1.2021 10:48
Já to mám trochu jinak. Dokázala bych žít v jiné zemi, ale s tou výsadou, že bych se mohla kdykoliv vracet. Což bylo umožněno až po 89 roce. Touha rodičů z tvého vyprávění musela být tak velká, že jim to stálo za dost velkou oběť. Proto jsme s rodiči neemigrovali. Izolovat se od přátel a od místa bylo nemožné. I z tohoto důvodu se nikdy nesmířím s normalizací. Ta doba ubližovala. A nestálo za to ani to sociální pohodlí.
Marie Měchurová
22.1.2021 10:22
Vlast má každý člověk jen jednu. Když se vracím ze zahraniční, tak mi pokaždém při přejetí hranic ukápne slzička. Děkuju za moc hezké počtení a zamyšlení.
Marie Doušová
22.1.2021 10:13
Zuzko,tuto zkušenost mám se spolužákem ,kterého rodiče emigrovali a on se musel podřídit. Jednoho dne už do školy nepřišel,moc nám chyběl byl to skvělý kluk. Ovšem naše překvapení se konalo po 20 letech na sjezdu naší třídy , kde se objevil a všechny nás překvapil. Byl už jiný státní příslušník a proto mohl přijet bez problému do jeho původní vlasti. Dnes se na stáří vrátil natrvalo domů a jeho čeština je vinikající a rád poznává svoji vlast s obdivem a láskou. Dík ........
Naděžda Špásová
22.1.2021 10:07
Zuzko, hezká vzpomínka. Já takhle vzpomínám na svou třídní učitelku na druhém stupni ZŠ. Z toho, jak mě naučila češtinu žiju dodnes. :-)
Anna Potůčková
22.1.2021 08:46
Jsou v životě různé lidské příběhy. Tento je moc hezký. Také bych nedokázala a ani nechtěla žít v jiné zemi. Zde jsem se narodila a zde chci ukončit také svůj pozemský život. Zuzko díky za tento článek!
Libuše Křapová
22.1.2021 08:38
Zuzko, krásný článek. Také bych nedokázala žít v jiné zemi, z každé dovolené jsem se ráda vracela. Tady jsem doma.
Daniela Řeřichová
22.1.2021 07:50
Zuzano, děkuji za dojemný příběh, který mě oslovil. Můj bratr ve 14 odešel studovat do NDR, pak pokračoval v NSR, následně pracoval jako žokej a trenér dostihových koní. Narodily se mu dvě dcery, jedna postižená. Nesměli jsme se vidět 21 let. Moje maminka se tím trápila celý život. Bratr občas jezdí s rodinou do Prahy, ale domov už má jinde. Jsou to složité osudy.