Plynutí dnešních dnů aneb vzpomínky a realita dámy v letech
Ilustrační foto: pixabay.com

Plynutí dnešních dnů aneb vzpomínky a realita dámy v letech

22. 1. 2021

Sedím u počítače a přemýšlím, co dál.  Za chvíli půjdu ven se svým malým psem. Kde jsou ty časy, kdy jsem pečlivě rozmýšlela, co si vezmu na sebe, jakou kabelku a doplňky. Výběr cest byl nepřeberný.

Chodívala jsem na různé srazy s bývalými spolužáky, nebo se žáky, které jsem učila internet nebo tady s milými vrstevnicemi z íčka. Nebo jsem se s oblibou jen tak bezcílně toulala Prahou, případně se dívala, jaká nová móda přišla do prodejen C+A nebo jaká nová móda bot se připravuje. Dnes je situace opravdu jiná. Jediné cesty, kam chodím, jsou ven se psem, někdy do obchodu, nebo s odpadky.

Je těžké v takovémto výběru cest zachovat si důstojnost dámy a podle toho také vypadat. Jediné, co si urputně zachovávám, je ranní líčení.  Už jako holčička jsem se hrozně těšila, až vyjdu školu a budu moct začít s “malováním”. Někdy jsem tajně zkoušela maminčinu rtěnku, jedinou věc, kterou vlastnila. Hned jak jsem opustila lavice, začala jsem se rozhlížet po různých kosmetických pomůckách. Moc se jich ale v té době nevyrábělo. Začala jsem s přibarvováním obočí a řas, no jo, ale čím? Když maminka viděla, že jsem si k tomu vybrala vypálené sirky, dovolila mi koupit Mascaro na řasy. To byla krabička, ve které po otevření bylo zrcátko, tuhá pasta v obdélníčku a malý kartáček k nanášení. Tuhá pasta ale vyžadovala trochu tekutiny, a kde ji vzít? My jsme si ale poradily. Každá malinko na pastu plivla. Ano, plivla.  Pak se kartáčkem pasta trochu rozetřela a nanesla na řasy. Dělaly jsme to tak všechny.  Pak ještě nějaká rtěnka a bylo hotovo. O nějakých dalších přípravcích jsme si mohly nechat jen zdát. 

Dnes už dávno tyto problémy zmizely, spíš mám problém, co ze široké nabídky přípravků zvolit. Ale kam se zase líčit? Nechci se zařadit mezi ženy, které už dávno rezignovaly na svůj vzhled a pro své potřeby znají jen hřeben. Proto se každé ráno líčím i pro ty cesty se psem, nebo s odpadky. Přece jen se pak lépe podívám do zrcadla.  

Nejinak je to s oblékáním. Mohu říct, že mám opravdu velký výběr oděvů. Ráda jsem si vybírala šaty, nebo komplety a uvažovala, co k tomu za bižuterii, které mám také opravdu hodně, co za boty, a pak ještě vybrat kabelku, která by se odstíny hodila k oblečení. Hodně lituji, že jsem podobný výběr neměla jako mladá. Mívala jsem jen dvoje šaty, jedny boty a kabát a v ekonomické škole, kam jsem chodila, jsem si někdy připadala opravdu trapně.  Tak zpátky k dnešnímu dni. Dnešní výběr se scvrkl na legíny, nebo kalhoty a trička. Nevím, jak vy, ale já mám asi nějaké prokletí. Obléknu si čisté tričko a zůstane jen do té doby, než se vrátím se psem z venku. Držím ho v náručí a jdu mu umýt tlapky, jenže ouha!  Nejednou mi při tom otiskne vlhkou tlapku na čisté tričko. Jindy i při sebelepším stolování  vystříkne kapka, nebo něco ukápne na mé vnady. Když stolování proběhne bez úhony, považuji to za vítězství. Už se ani nedivím. Mám pak hodně prádla!   

I když je tedy dnes omezený pohyb a  cesty kamkoliv, když se obléknu do stále opakujícího se obleku, vybírám si ráno alespoň náušnice. Také v tom mám velký výběr. Jsou tu nejen zlaté, ale spousty různých bižuterních kreací s kameny i bez nich.  Mám tak alespoň lepší pocit, že jsem si mohla vybrat. 

V této méně zajímavé době jsem se ale dostala k různým činnostem, na které jsem nikdy neměla moc čas. Probírám nejen oblečení, boty, ale také různé zásuvky, ve kterých jsou uloženy různé staré poklady, které pak skončí v popelnici. Některé ale ne. Jako např. propouštěcí list mého pradědečka z vojny z  r. 1864, který je psaný švabachem. To se pak nestačím divit! Nebo pár pohledů z doby manželství mých rodičů. Propadnu se tak do dávných vzpomínek uplynulých časů.  

Teď ale končím se vzpomínkami a jdu vykonat jednu z povinností, které patří nyní k jediným rozptýlením dne. Procházku se psem! 

Můj příběh vzpomínky
Autor: Hana Novotná
Hodnocení:
(4.4 b. / 27 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Ženatová
Díky za hezký článek a také trochu "nakopnutí..." * Dnes jsem zvaná k rodině dceři na oslavu svátku jejího manžela - je Zdeněk - tak si určitě vezmu dlouhou sukni, halenku, vestu a také jako paní Irenka si ihned nabodnu náušnice - aby mi "nezarostly dírky..." *
Jana Šenbergerová
Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš. Nenaučila jsem se, tedy nepostrádám. Vám to, Hanko, sluší a váš článek se mi líbí.
Eva Mužíková
Hezký článek Hanko, moc hezký.
Hana Řezáčová
Je to jak píše paní Novotná ... Není kam se strojit. A pod rouškou stejně není případné nalíčení vidět, navíc je rouška, na které těžko budou nějaké viry z krátké procházky např. s pejskem nebo do popelnice, je stejně tak akorát hned do pračky, protože je upiplaná od "mejkapu"... K paní Pivcové: Reginu na řasy používám celá ta léta až dosud ... Co já měla všelijakých řasenek! Vždycky jsem si nějakou pořídila, abych nebyla už trapná, ale nějak mi nevyhovovaly - zkusila jsem to vždy jednou, dvakrát a stejně jsem sáhla po tubičce a kartáčku a řasenky po čase byly na vyhození ... Regina je moje nenahraditelné "líčidlo na řasy", jsem ráda, že se stále prodává, i když jen v některých drogeriích ...
Marie Faldynová
Jo, kde jsou ty časy, kdy nás zdobilo mládí! Měla jsem dvě sukně, obě jsem si ušila a nosila tu čistou. Dneska mám plnou skříň a když si vezmu černou bundu, říkám si, že jsem si měla vzít radši tu modrou. Tyhle problémy jsem ve dvaceti neměla...
Irena Mertová
Hanko, ty jsi prostě vždy "za dámu". Po přečtení článku jsem si šla aspoň zabodnout do uší náušnice, aby mi ty dírky nezarostly . A zítra si namaluji aspoň oči! Jeden by za chvíli docela zvlčil... Měj se fajn :-)
Zuzana Pivcová
Haničko, přiznám se, že si Tě jako nenalíčenou ani neumím představit. Sluší Ti to a nezapřeš v sobě někdejší Lady Avon (pro ty, kteří nevědí). Zavzpomínala jsem si s Tebou na své začátky v líčení. Ano, na střední škole nenápadně podmalované oči, přesně, vypálenou sirkou. Od maturity už pravidelně. Byla ta krabička s tuhým mascarem a kartáčkem nebo malinká tubička s barvou Regina. Jednou jsem náhodně sehnala před MDŽ řasenku Astor. Od té doby už jsem nic jiného nechtěla, ale kde brát?? Nyní, v této době je ze mě minimalistka, co se týče oblečení a doplňků, ale nad rouškou vykukují stále namalované oči. Toho už se nezbavím. :-D Děkuji, potěšila jsi mě.
Jan Zelenka
Tato doba klade na nás velké nároky. Pohyb venku mám podobný jako vy, Hano. Venčení, odpadky a jednou týdně nákup. ještě, že nemusím přemýšlet o tom, jak vypadám. Vlasy uhrábnu rukou, moc to nevylepším, protože u své kadeřnice jsem nebyl už několik měsíců a je mi to úplně jedno. Daleko se psem nejdu, protože mi to záda a kyčel nedovolí. Tak jde den za dnem a týden za týdnem. Nejsem zrovna pesimista, ale dívat se příliš dopředu nechci. Co bych tam asi viděl? Snažím se žít. Francouzský filosof René Descartes kdysi prohlásil: Cogito, ergo sum. Myslím, tedy jsem. A tak se snažím myslet, abych byl. Třeba i při nákupu v Penny.
Dana Puchalská
Hani,moc krásné a taky zčásti humorné zamyšlení. A pobavily mně tlapky od Kennyho na tričku. Děkuju .
Hana Šimková
Paní Naděždo, když chodíte do práce, tak je samozřejmé. Ale když chodíte jenom s pejskem a s hadrem na puse, tak začíná být opravdu jedno co máte na sobě. Já jsem se hrozně ráda oblékala a upravovala a teď bohužel . je to moc smutné jako všechno kolem.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.