Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní
příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke
konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv
vulgarismy.
Sim Bel
27.7.2021 18:56
A co bude dělat 88letá Bohdana z článku, až už těch pár schodů nevyjde a nebude tak soběstačná jako teď? Při vší úctě, ta doba už vzhledem k jejímu věku moc daleko není. Čeká snad, že na ni pak budou v domově čekat s otevřenou náručí, až si vzpomene, že už by tam vlastně chtěla? Problémem spousty seniorů je, že se prostě odmítají přiznat svůj věk a myslí si, že ještě ve 100 letech jim vše půjde jako zamlada.
Magda Škodová
24.1.2021 10:12
Od svých dětí tyto nápady zatím neregistruji, ale jsem občas za blbou...Docela mne ale udivují názory mých vrstevníků - jednou za 3 měsíce jezdím hromadnou dopravou na kontrolu do nemocnice vzdálené cca 70 km, to je v pořádku, ale když jsem se před vánocemi vypravila do města do papírnictví (asi 4 zastávky příměstskou linkou), tak jsem si vyslechla jak jsem nezodpovědná, co kdybych se nakazila apod. Takže v papírnictví, tam jsme byli tři zákazníci a v busu, ve kterém jsem jela většinu cesty sama, se nakazím rychleji než v nemocnici, ve které proudí davy nemocných...
Elena Valeriánová
23.1.2021 12:25
Mám známou, která si láskyplný ageismus osvojila ještě než přišel covid a v době covidu ho využívá ke své plné spokojenosti. Mladí se o vše postarají, nakoupí, nákup dovezou, chovají ji jak ve vatě. Proč by se jí to nelíbilo? Má se z toho jen dobře. Takže každý to vidí jinak.
Marie Faldynová
23.1.2021 12:10
Naše děti mají dost práce se svými dětmi! Spíš se s manželem dohadujeme, zda děti pozvat nebo ne. Já se nákazy nebojím tolik, jako manžel.
Martin Vrba
23.1.2021 11:31
Ano – teoreticky se může stát, že někteří starší lidé už nestačí vnímat svět v jeho podobách a vracejí se tak do dětství. Když jsem držel syna při píchání zánětu středního ucha na klíně, tak věděl, že to bude zase bolet a tak volal: „Tatínku, já už budu hodný!“ Myslel si, že to je nějaký trest. Brečel jsem tehdy víc, než on, ale po píchnutí ta bolest okamžitě ustoupila a šli jsme pak do cukrárny a já jsem si na něj vzal „ošetřovačku“ a celou dobu jsem si s ním hrál. A zrovna tak to musí udělat děti i vnoučata směrem k těm starším lidem, aby oni věděli, že to není žádný trest, ale opravdová láska a že ty projevy lásky byly jen odloženy, ale nebyly ztraceny a že nás to bolí ještě více, než je.
Daniela Řeřichová
23.1.2021 10:42
Zajímavý článek; já osobně jsem se s tímto jevem nesetkala.