Rozdělím se s vámi o zážitky z výletu do Železných hor, které se nacházejí na rozhraní tří krajů – Pardubického, Středočeského a kraje Vysočina.
Magické datum 21. 01. 2021, to jest:
21. dne
21. roku
21. století
To se bude podobně opakovat nejdříve zhruba za 101 let, pozměněné na číslice 22. Napadlo mě, že by to chtělo udělat něco mimořádného. Jaká pošetilost se mi zase honila v myšlenkách? Prozradím:
Třemošnice
Lákalo mě podívat se někam, kde jsem ještě v zimě nikdy nebyla. S ohledem na všude přítomný koronavir jsem neměla chuť cestovat příliš daleko. Vydala jsem se tedy do Třemošnice. Autobus byl poloprázdný a na konečnou jel pouze řidič, pak nějaký pán středního věku, a já. Směřovala jsem po mostě nad Zlatým potokem k rozcestníku turistických cest. Mým cílem byla zřícenina hradu Lichnice. Od původního záměru jít po delší naučné stezce jsem ustoupila, když jsem si vyzkoušela, jak to všude po ledových zmrazcích klouže. Stoupala jsem tedy jen zhruba 3 km značenou lesní cestou. Potkala jsem pouze v dolní části dělníky, kteří tam likvidovali stromy z vývratů. Upozornili mě na nebezpečí klouzačky. Intuice mě také nabádala k opatrnosti. Pomalu a ostražitě jsem našlapovala a přibližovala jsem se k vytouženému cíli.
Památný strom – Žižkův dub
Dopřávala jsem si zastávek, abych se nabažila pohledů na některé opravdivé velikány mezi zdejšími stromy. Větvemi prosvítalo modré nebe s pomalu plynoucími bílými mráčky. Pociťovala jsem znovu obdivuhodný příliv energie, ačkoliv jsem při stoupání musela ze sebe energii vydat. Uklidňující pohledy vnášely klid do duše. Konečně se přede mnou objevil ten, o němž jsem věděla, že zde někde musí být. Byl majestátný. Kmen po obvodu měřil přes 10 metrů, tak hlásala tabulka upevněná u plotu před ním. Ten plot ho chránil kolem dokola, aby se tohoto památného stromu nikdo nedotýkal. Je to opravdový pamětník, neboť zde stál již okolo roku 1250, když začal být budován zdejší hrad. Strom byl pojmenován Žižkův dub proto, že husité se 2x pokoušeli tehdejší hrad Lichtenburg dobýt.
Zřícenina hradu Lichnice
Původní hrad nechal vybudovat mocný a bohatý pán Smil z Lichtenburku, po němž dostal hrad své jméno. Teprve později byl přejmenován na Lichnici. O jeho dobytí usilovala různá vojska vícekrát a značně ho poničila. Nebyli to jen husité, ale také Švédové během třicetileté války. Ke zkáze přispěl též rozsáhlý požár již v roce 1610, po němž nebyl hrad opravován a dlouho jen chátral. Teprve po roce 1989 začaly být prováděny úpravy hnutím Brontosaurus.
Rozhledna Milada
Ve zbytku severní věže byla vestavěna roku 2017 ocelová rozhledna Milada, vysoká 10 metrů. Název dostala dle pověsti o jednom z dřívějších majitelů Mikuláši, který ve věži nechal zazdít svoji ženu Miladu pro nevěru. Řetěz před točitým schodištěm s výstražnou tabulkou Vstup zakázán mi nedovolil vystoupit až nahoru na vyhlídkovou plošinu. Někteří borci tento zákaz nerespektovali. Byli to většinou mladí lidé. Já, vzhledem k tomu, že jsem zde byla bez jakéhokoliv doprovodu, jsem nechtěla riskovat případné zranění. Nemohu tentokrát nabídnout vyšší rozhledy. Ale zajímavé byly i vyhlídky z nádvoří a od hradeb na všechny strany. V obci Podhradí bych si ráda zakoupila občerstvení. Ale z důvodů vládních nařízení kvůli koronaviru byla provozovna uzavřena. Počítala jsem s tím, tak jsem mohla sáhnout do batohu pro vlastní zásoby. Posilněna jsem se vydala zpět do údolí. Několik uklouznutí dopadlo naštěstí bez zranění. Třemošnici jsem opustila autobusem do Čáslavi a pak vlakem domů v dobré náladě z hezky prožitého dne.
Nepohrdnete-li fotkami z mobilu, pak se můžete podívat na pár přiložených snímků.
