Mé obrázky Paříže

Tam někde na té náplavce v úvodní fotografii jsem při první soukromé návštěvě poobědval naši májku, 3 tvrdé rohlíky a zapil to kohoutkovou vodou. Později jsem tam byl asi 50x s lůžkovým vozem a ztratil jsem o Paříži a jejich obyvatelích mnoho iluzí. Přehnaná hrdost, naprostá neochota mluvit jinak než francouzsky, arogatnost arabských číšníků apod. Naše Praha je mnohem krásnější, což mně potvrdili turisté z celého světa !

Byla jsem tam jednou, vzhledem k rozlehlosti Paříže zanedbatelně krátce. Neměla jsem fotoaparát, takže obrázky nosím jen v hlavě. A také dva naprosto protikladné pocity. Pohled z Eiffelovky na úhledné město téměř bez věží a vysokých staveb nastolil v mysli pohodu a klid, zatímco pařížské ulice mě naplňovaly naprostým děsem, kdykoliv jsem musela přejít ulici řvoucí bezpočtem aut a děsivě hlučných motocyklů. Krátký pobyt ve versailleských zahradách pak byl pro tělo i duši příjemným pohlazením. Díky za fotografie míst, která jsem viděla na vlastní oči, i těch, která jsem vidět nestihla.

Paříž miluju. Byli jsme tam 2x - jednou na Prvního máje v průvodu s českou vlajkou. Po druhé jsme spali v malém hotýlku přímo od Sacre Ceur. Nezapomenutelné jsou večerní procházky po Montmatru. Seznámili jsme se tam se slovenským malířem Jožkou Chromým, který pod francouzským pseudonymem prodával obrázky z Paříže - byly na každém rohu. Večer jsem s ním (půl autobusu) seděli v kavárničce a zpívali jsme mu české a slovenské písničky. Dostali jsme všichni obrázky na památku. Děkuju moc za připomenutí pařížské atmosféry.