Bramborová brigáda v zeleném

Hezké vzpomínky, když je člověk kdekoli, pak ví jak chutná domov.

Moc hezký článek.

Františku, i ve mně jsi vzbudil vzpomínky na bramborové brigády. Vždy jsme se zlobili, že vyorávač rozhazuje brambory do velké dálky. Hezké čtení jako vždy.

Rodiče za bratrem na vojnu nejezdili, ale já ano. Určitě to literárně zpracuji!

Františku,děkuju. Jo bramborová brigáda. I já ač civilista jí taky absolvovala.

I já jsem na vojně chodil na brigádu, a to do branického pivovaru. Pracovali jsme ve stáčírně. Bylo to docela fajn, ale náročné na játra. :-)

Na brambory jsme jezdili na druhém stupni ZDŠ, na SVVŠ a dokonce i dva ročníky na VŠ. Inu, jižní Čechy, bramborářská oblast. Někdy byla tak šílená zima, že jsme se nemohli dočkat, až nám dovezou v poledne trochu jídla na zahřátí. Občas ty lány byly tak obrovské, že jsme třeba jeden řádek sbírali skoro půl dne. A ty těžké koše, vždyť já měla jen přes 40 kg své vlastní váhy. Františku, vojáci se nasadili všude, to je jasné. Ale s tatínkem, to mě překvapilo. Někteří důstojníci přece jen měli trochu pochopení.

Úžasně obětavý tatínek.

Děkuji za hezký článek. Nebyla jsem v zeleném, ale na bramborové brigády si vzpomínám. Chodili jsme na ně povinně v deváté třídě. Nejsem žádná křehotinka, ale to vlhko a mokro jsem vždy odstonala. Podobně jako sběr cukrové řepy v Modřanech, to bylo ještě horší, často již mrzlo.

Bramborové brigády znám. Docela ráda na ně vzpomínám, i když po nich bolela záda. Když vidím posekané brambory, které se teď u nás prodávají, vidím, že ruční sběr má něco do sebe. Také se těším na Vánoce.