Vánoce - Naši přijeli

Františku, vojna, to nebylo nic pro mě. Šel jsem po zdravotních odkladech až ve 22 letech. Buzerovat jsem se rozhodně nenechal. Vždy jsem byl rebel. Po pěti měsících jsem si vydržkoval prohlídku v ÚVN a s vojnou byl konec. Plukovník na očním v ÚVN se mne zeptal - "Kterej blbec tě pustil na vojnu s takovou oční vadou? " Tak jsem mu řekl, že ti blbci sedí v Mělnické vojenské správě. Zasmál se tomu a popovídali jsme si o vojně. Asi bych taky mohl o tom něco napsat. Byl jsem knihovník, promítal jsem filmy, distribuoval tisk, zajišťoval divadla, atd. A taky jsem byl nejlepší střelec na celém praporu. Daleko lepší, než lampasáci. Františku, moc pěkně o tom píšeš.

Ti tatínkové! Ráda vaše vzpomínky čtu. Dýchá z nich pohoda, i když úplně pohodové nejsou.

Dámy, děkuji za Vaše kladné hodnocení. Nemyslete si, že jsem byl nějaký mazánek, už jsem měl za sebou roky na internátu, ale vojna, to bylo úplně něco jiného. A život ? Ten se se mnou ani později nemazlil.

Hezky psané, jako bych to viděla... :-)

Moc hezky jste své první vojenské Vánoce vylíčil.

Hezké vzpomínání, děkuji.

Františku, díky za další díl Tvého vzpomínání na vojnu. Při čtení jsem si vzpomněla na bývalou kolegyni. Pocházela z obce Králíky.

Oprava: ... to čte.

Pane Matoušku, píšete tak teple lidsky a moc hezky se točte. Děkuji za chvilku pohody.

Františku, moc hezké, věrohodné a řekla bych i skromné a celkově lidské. Díky.