Omezujeme výdaje a jsme na finančním dně, přiznali Češi v průzkumu. Nejvíce propad zasáhl Čechy ve věku nad 54 let

Já už to nějak doklepu, žiji skromně, nic velkého si nekupuji. Ale velmi se bojím, jak se bude dařit generaci našich dětí. Teď bojujeme s pandemií, ale oávám se, že nastane boj o holé přežití, protože někdo bude muset ty obrovsk dluhy, které nyní vznikají, splatit.

V. S. 10:14: Myslím, že všichni zmínění moc dobře vědí co dělají a jak na nás :-)

Já škudlím,protože ta pravá post covidová jízda nás teprve čeká.Kupuji jen nezbytně nutné služby a věci.Všechno rozházet v dnešní době může jen blázen.Já nemám mnoho mám jen malý ID.Ale zdědila jsem bydlení a nedala jsem se bratrem ze své půlky vyštípat tím že bych mu to za pár šupů prodala..Sice se musím smířit že se dům i zahrada rozdělily a druhé půlce budou cizí lidé.Ale stojí to pořád méně než v pronájmu.Na koupi bych za to co mi nábídl brácha neměla ani byt 1+1.Taky jsem zvyklá nehýřit a nějak se protlouct.Nábytek mám co kdo vyhodil a taky to jde.Můj luxus že živím dvě kočky.Kupuji jim granule a písek,když chtějí maso musí ho chytit.

Myslím, že já osobně se nějak protluču. Nejsem zvyklá mít vše za každou cenu. Ale chápu, že ne všichni jsou na tom dnes dobře. A úplně souhlasím s Václavem 10.14.

První, kdo by měl výrazně omezovat své výdaje je stát ! Proč stále fungují zcela nepotřebné úřady, instituce, politické neziskovky. Proč nešel všem lidem příkladem " Hrad ", Senát, vláda i sněmovna, které si ze solidarity k pracujícím postiženým covidem nesnížily své horentní platy ?

Líbí se mi myšlenkový příspěvek paní Caklové, paní Šenbergerové, než suché statistické konstatování toho, co je všeobecně známo. Asi jsem si spletl rubriku.....

Držím se jednoduché zásady. ,,Nekupuji co nepotřebuji za peníze které nemám." Přeloženo, neberu si půjčku na zahraniční dovolenou, mobil posledního modelu apod.

Možná v podobném smyslu, jako pro Janu Š. je pro mě důležitá přítomnost a na rozdíl od minulosti vím, že dary "padají z Nebe". Proto přeji všem, aby to, co píší dnes, bez starostí psali i zítra, pozítří, za rok, za dva.......

Následky dějů příštích vytváříme dnes. To platí v každém okamžiku.

No, myslím, že my důchodci jsme téměř všichni v tom šedém klínku, ať jsme se narodili kdekoliv. Hůř to mají naše děti a vnuci. Pokud mámy zůstaly s dětmi doma, tak jejich příjem v rodině velmi chybí. Nikdo nemohl čekat, že přijde Covid, bude nás trápit déle jak rok a konec nebude v dohlednu.