Volba potravin dokáže zázraky. S jejich pečlivým výběrem můžeme začít u sebe a klidně ještě dnes

Já to mám jinak. Na co mám chuť, to si koupím, hlavně aby toho bylo hodně :-)) Proto chodím denně kolem deseti kilometrů. Teda aby mi chutnalo. Tlustý nejsem, jsem jen dobře rostlý :-))

Náááhodou. Paní Caklová je má ,,krevní skupina." U nás na vsi je ovoce, zelenina, vajíčka etc. domácí. Směňujeme navzájem , kdo co má. ( A taky se tak trochu jako naši furianti chlubíme, kdo má lepší). Třeba rajská omáčka z domácích rajských není tak ,,krásně červená" jako ta z konzervy ,,rajského" protlaku, ale je bez éček, různých přísad a podobně. A chuťově je o něčem úplně jiném. Stejně tak jako když pro praneteře vyrábím domácí přesnídávky, kompoty, sirupy a další. Samozřejmě chápu, že ve městech, pokud lidé nemají vazby na venkov je to složitější. Ale tady je asi problém v exekutivě. V Rakousku, nebo Bavorsku není problém na vsi či malém městě koupit výrobek skutečně místního řezníka, pekaře apod. Víte co kupujete, od koho kupujete a hlavně on ví, že kdyby vás nějakým způsobem ošidil, tak se může jít s prominutím ,,klouzat."

10:46: Když "myslíte", já vám to neberu.

Paní Caklová geneticky modifikované potraviny se neprodávají v celé EU a naši zemědělci stříkají ůplně stejně jako ti zahraniční.

To je sice moc hezké, ale po tom, co jsme totálně rozhasili vlastní zemědělství, můžeme si o mnoha potravinách z vlastních zdrojů nechat jenom zdát. V tomhle ohledu závidím Polákům, že to nepřipustili. Přesto máme možnost mít domácí vejce, med, sem tam nějakou zeleninu, ale také výrobky od místního řezníka, který má české dodavatele. Sortiment není tak široký, po jakém stále lační čeští spotřebitelé, ale my jsme spokojeni. Netoužím po jablkách a hruškách z Nového Zélandu, ani po česneku z Číny, ale když jiné neseženu, jsem ráda, že je mám. Hodně jsme nakupovali zeleninu a mléčné výrobky z Polska. Občas si koupíme také něco exotického, ale to je většinou jen doplněk stravy.

Jsme tu sice všichni na jedné planetě, ale rozdíl v kvalitě potravin se liší. "Co doma vyroste, to se doma jí." To je i moje zásada. Není nad to, vykrmit si čuníka, mít na zahradě, namísto kanadského trávníku, nebo japonské zahrady, slepice, kachny, husy, namísto bazénu skleník, nebo záhonek s mrkví. Mít možnost dojít si do sousední vesnice pro čerstvě nadojené mléko do mlékomatu. O tom je pro mě život a ne se nechat cpát geneticky modifikovanými potravinami, o kterých nevím čím vším byly postříkány.

Riziko zavlečení kontaminantů ze třetích zemí není žádné, protože všechny dovážené výrobky musí splňovat standardy EU. Kupovat lokální potraviny je hezké, ale kdyby se tak chovali lidé ve všech zemích EU tak naši vývozci spláčou nad výdělkem.