FOTO: Elena Valeriánová

První čtvrtletí roku v kalendáři „íčka“

1. 4. 2021

Můj příběh

Autor: Jana Šenbergerová

Hodnocení:

(5.1 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Elena Valeriánová 14.4.2021 19:54

Jani, hezké shrnutí. Jen ta zima se nechce vzdát, nechceš ji nějakou rýmovačkou popohnat?

Soňa Prachfeldová 2.4.2021 21:01

Ráda si fotky v kalendáři prohlížím, vybavuji si tváře, či virtuální chat. je to moc pěkné a čas je opravdu hyperaktivní.

Miluše Hasenohrlová 2.4.2021 15:25

Jani,pěkně napsané. Čím jsme starší, tím rychleji čas utíká.

Eva Mužíková 2.4.2021 12:19

Jani, to je velmi zajímavá procházka. Těším se na pokračování.

Anna Potůčková 1.4.2021 18:13

Tomu snad se ani věřit nechce, že 3 měsíce jsou za námi. Tak další 3 měsíce snad budou pro nás příznivější - nejen kvůli jaru, ale zejména kvůli tomu Covidu - bezva ohlédnutí tomu co bylo....

Alena Tollarová 1.4.2021 15:54

Je to tak. Než jsme se nadáli, celý čtvrt rok je minulostí. Díky za ohlédnutí za ním s kalendářem.

Jitka Hašková 1.4.2021 12:19

Moc hezké, těším se, že bude pokračování.

Zuzana Pivcová 1.4.2021 09:01

Je hezké, že ses pustila po celoročním veršování nad kalendářem i60 tentokrát do prózy. Určitě to není jednoduché, skloubit vše do ucelené úvahy. Budu se těšit na další čtvrtletí, díky.

Dana Kolářová 1.4.2021 07:42

Jani, dobrý nápad. Čas je běžec dlouhým krokem…

Daniela Řeřichová 1.4.2021 07:08

Hezké asociace nad kalendářem íčka, děkuji.

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Moje dovolená před šedesáti lety: Horčáky

Po maturitě jsem nastoupila do kanceláře. Byla to moje první dovolená. Dva týdny.

Vlastimila Kosorínová

Přízrak v nočních ulicích, aneb přílišná hygiena škodí

Tak se mi zase zadařilo. Odpoledne jsem jen tak lehce poklízela, protože vlastně žádný binec nebyl a čerstvě vykoupaná jsem trávila večer zachumlaná v měkoučkém županu v křesle ve společnosti slečny Marplové. Idylka.

Iveta Markusová

Velká voda v Bohumíně aneb Jak se stát Robinsonem

Jdu po chodníku a vidím, že starosta má otevřené okno. Sláva, potřebuji s ním něco projednat. Třeba na mě bude mít tři minuty času. Pro jistotu z chodníku telefonuji. Sekretářka zvedá telefon a na můj dotaz, zda je na radnici starosta a zda mohu přijít, tlumočí tento dotaz na patřičná místa.

Hana Práglová

Když nakupuje oděvy dáma středního a vyššího věku

Léto už sice skončilo, ale myslím, že není na škodu si tak trošku zavzpomínat na teplé dny. Jakmile se začne blížit léto, nám ženám se vynoří dva odvěké, siamsky spojené problémy: 1. co na sebe (šaty?) a 2. co pod ně.

Iveta Markusová